Dovolte mi podělit se o zážitky ze (jak se většina shodla) třetího řádného REMFestu, na který jsem jen tak tak dorazil do útulného a jen pro nás v sobotu otevřeného pražského Canape Cafe a Baru.
S přiměřeným množstvím publika jali se po taktním hecování spustit naši muzikanti. My jako obecenstvo jsme vstřebávali nitky melodií stejně jako zajímavé pochutiny typu šalvějového nápoje, zvěřinové klobásy či polévky kulajdy. Někteří „staří“ účastníci nemohli, zato jsme měli možnost přivítat mezi námi nové tváře.
Filip zaštiťoval hlasy a šlo mu to velice. Lze se jen dohadovat, jestli nedávná nehoda u zubního lékaře nebyla jen trikem, jak vyšperkovat hlasový projev.
Petr přinesl tradičně spolehlivou basovou kytaru, nesmíme ale opomenout sólo zpěv v klasické (Don't Go Back To) Rockville.
Kvee s kytarou se musel šetřit na kličky programovacího jazyka, proto v několika písních odpočíval. Když už se mu podařilo přispět ke „garbage složce“ (Get Up), vykompenzoval si vztek na vypalovačkách typu Star 69.
Nově byl čtvrtým (občas s Kveečkem se střídajícím) členem na kytaru Honza, který do směsi přilil důvěrně známý zvuk řinčivé kytary a také překvapivý zajímavý hlas snad až tremolového ražení (Time After Time).
Písně roztříděné do čtyř „bloků“ začaly těmi, které jsme už od kluků znali. Jen nově zapojený Rickenbacker jim dodával jiný šmrnc. O to větší překvapení přinesla Shaking Through a zejména třetí blok, jímž se hoši posunuli až skoro do nového tisíciletí – Suspicion či Oh My Heart načaly pomyslný jiný soudek. Závěr pak patřil stálicím, došlo i na nejmenovaný kultovní singl s nefalšovanou mandolínou! Přidávalo se štědře, takže není přehnané hovořit o pátém bloku na závěr.
Přestože pánové muzikanti většinu písní uváděli pod názvy „prdel“, „to bude prdel“ nebo „a jéje, průser“, seznam písní se správnými tituly přinesl na Remtým Petr do fotek. Do komentáře k němu jsem připsal přídavky. Stejně tak moc díky Lence a Filipovi za výživnou porci fotografií!
Na sklonku večera se sešlost pomalu rozprchla. Já se s Petrem vydal do prověřeného Retra, kde jsme zcela pochopitelně pomluvili, co se dalo, a nedlouho po půlnoci zmizeli každý svou cestou.
Díky, hoši! Za další fajn večer (který, naštěstí, nakonec neměl, tedy pomineme‑li Zuzčiny… em…, obávaný erotický podtext) a za vaši píli a odhodlání! |
|
|