Copak si asi chystal Želvák na magickou stovku? A, jako už tolikrát, okolnosti mění vyznění. Přichází vzor, učitelka a průkopnice.
Patricie Lee Smithová, v anglické podobě jména známá světu jako Patti Smith, se narodila 30. prosince roku 1946. Redukovat její umělecké počiny na ty hudební sice není spravedlivé (Patti tvoří i na poli literatury a umění výtvarného), pojďme tak však nyní učinit, abychom orámovali její hudební kariéru. Tu nastartovala již tenkrát aplaudovaným albem „Horses“ (1975), které svou fúzí básnění, rokenrolu a spontánního jamování učarovalo vnímavému publiku a zároveň značně určilo, čemu se bude v Novém světě říkat „punk“. Do konce onoho desetiletí stihla se svou doprovodnou skupinou (Lenny Kaye, Ivan Král, Jay Dee Daugherty a Richard Sohl) vydat další tři desky, žánrově se přiblížit také populárním melodiím stejně jako psychedelickým kolážím a nakonec i vdát. Manžel Fred „Sonic“ Smith a dvě děti umělkyni zaměstnali natolik, že téměř po celá osmdesátá léta stála mimo pódia a reflektory. Paradoxně tak svým způsobem promeškala vzestup kvásku, který sama zadělávala. Album „Dream of Life“, vydané roku 1988 tentokrát již jen pod jménem „Patti Smith“ a vyrostlé pod taktovkou pana a paní Smithových, mírně „načichlo“ osmdesátkami. Roku 1990 přišla tragická smrt Richarda Sohla, který podlehl infarktu myokardu; stejná nemoc sprovodila ze světa o čtyři roky později Freda Smithe. Album „Gone Again“ (1996) tak bylo vzpomínkou nejen na ně, ale i na další osobnosti, které v předcházejících letech opustily svět. Následoval pozvolný návrat Patti do nahrávací i koncertní rutiny, který k dnešnímu dni přinesl další čtyři dlouhohrající desky (nepočítám kolekci předělávek) a také začlenění do Rokenrolové síně slávy. Svou pouť Patti Smithová ani v současnosti neukončila a hraje a zpívá dál. Ze známých singlů jmenujme „Because the Night“ (spoluautorem Bruce Springsteen – Šlápoty č. 59) a „People Have the Power“ (spolunapsal Fred Smith).
A R.E.M.? Michael Stipe se nikdy netajil tím, že „Horses“ ho jako mladíka odrovnalo. O historce, kterak se při poslechu desky přejedl třešněmi a jak to dopadlo, ani nemluvě. R.E.M. si ovšem museli počkat do „první ligy“ – a vlastně ještě o něco déle, neboť se traduje, že Fred Smith byl mimořádně žárlivý a ženu nechtěl mít mimo dozor. Ve druhé polovině devadesátých let již společným aktivitám nic nebránilo (Stipe prý byl jedním z těch, kdo významně podpořili Patti při návratu do světa hudebního „showbizu“), a tak přišly (a do dnešních dnů trvají) společná vystoupení, politická prohlášení, dobročinné projekty, no a i ta tvorba. K poslechu, pokoukání a možná i k tanci jsem vybral:
„E-Bow the Letter“ (1996), album „New Adventures in Hi-Fi“ – v prvním singlu LP R.E.M. zpívá a v klipu účinkuje Patti.
„Last Call“ (1997), album Patti Smithové „Peace and Noise“ – pěje Michael Stipe.
„Glitter in Their Eyes“ (2000), album „Gung Ho“ – v prvním singlu LP Patti Smithové zpívá Michael Stipe. „Everybody Hurts“ – klasický singl R.E.M. po svém nahrála na sbírku převzatých písní „Twelve“ (2007) Patti Smithová; píseň je bonusová, třináctá.
„Discoverer“ a „Blue“ (2011), album R.E.M. „Collapse into Now“ – zpívá Patti.
„Alligator_Aviator_Autopilot_Antimatter“ (2011), album R.E.M. „Collapse into Now“ – hostuje Lenny Kaye na kytaru.
Připočtěme mnohé živé verze písní na koncertech, kde se dotyční muzikanti potkávali.
A aktuálně: Patti Smithová osobně, 21. 7. 2020, Forum Karlín, Praha 8. Posílám díky Michalu „ParanoidAndroidovi“ Hájkovi za včasné upozornění na akci. |
|
|