Nejste přihlášen(a).
grafika
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 112: Courtney Loveová a Hole 27. 12. 2020 přidal zelvak
Narodila se jako Courtney Michelle Harrisonová, ale uměleckým přídomkem této muzikantky, zpěvačky, herečky, výtvarnice, návrhářky, modelky, aktivistky a celebrity je Courtney Loveová, chcete-li, Courtney Love.

Energická provokatérka Courtney, narozená v roce 1964, se naplno položila do americké punkové a protestní scény, což se nejvíce projevilo ve druhé polovině 80. let 20. století a později. Ze směsice mýtů, drbů a encyklopedických faktů můžeme vylovit hojnost průsečíků s dalšími kulturními ikonami oněch časů – je libo románek s Billym Corganem (Šlápoty, 21), účast v rodících se Faith No More (Šlápoty, 54) nebo hudební dohled Kim Gordonové (Šlápoty, 74)?

Do popředí zájmu, toho okouzleného i zlomyslného, Courtney i její rockovou skupinu Hole (jež fungovala od roku 1989 do roku 2002 a následně několik let po roce 2009) vynesl vztah s Kurtem Cobainem z Nirvany (Šlápoty, 99). Manželský pár vznikl, zplodil dceru a vinou Kurtovy sebevraždy opět zanikl na výmolech heroinové závislosti a takřka před zraky novinářů. Courtney se z této epochy dostala za pomoci přátel, mezi které patřil i Michael Stipe, její obdivovatel – fotografie vpravo je z rozhovoru, který vyšel v časopise NME v lednu 1999 (prý spolu ale „nešoustali“, jak alespoň odpověděl Michael českému novináři v roce 1995 – viz odkaz na video). Také začala hrát ve filmech, zmiňme režiséra Miloše Formana a snímek „Muž na Měsíci“ (Šlápoty, 55).

Kapela Hole (která též nezůstala ušetřena drogových škod, protože v roce 1994 se předávkovala původní baskytaristka Kristen Pfaffová) vydala poslední desku v roce 2010, leč o Courtney je i dnes slyšet poměrně hojně.
Courtney a Michael
Viz dále: www.youtube.com/watch?v=k2uc... grafika Žádné komentáře
grafika  Krásné Vánoce 2020 a PF 2021 24. 12. 2020 přidal zelvak
Krásné Vánoce 2020 a PF 2021
Viz dále: remtym.cz/index.php?se=fot&a... grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 111: The National 28. 11. 2020 přidal zelvak
Rocková skupina The National, jejímiž ingrediencemi jsou zpěvák Matt Berninger, dva bratři Dessnerovi a dva bratři Devendorfovi, mají za sebou v tuto chvíli více než dvacítku let v hudební branži. The National jsou z Ohia, etablovali se v ustálený pojem na současné indierockové scéně a jsou činní i politicky, což mi připomíná noticka od kamaráda (také již nějakou dobu stará), že „The National jsou Obamovi trubadúři“.

Skupina předskakovala na severoamerické části turné R.E.M. k albu „Accelerate“, o něco níže na této stránce dohledáte zmínku o hudební spolupráci Michaela Stipea a Aarona Dessnera. Teprve rok stará je zatím nejsvěžejší deska The National („I Am Easy fo Find“), jejíž desátou pozici okupuje skladba „Not in Kansas“, která k R.E.M. odkazuje. (Pokud by někdo ze čtenářů po minulé „šlápotě“ takzvaně chytil slinu ve věci známých hereček, na přední straně obalu alba je fotografie švédské hvězdy Alicie Vikanderové, která se objevuje i v jiných doprovodných vizuálech.)

Za doporučení dnešního námětu děkuji Filipu Drábkovi. Ten byl tak hodný, že mi i specifikoval důležité souvislosti v písni „Not in Kansas“, což já neudělám. Najděte sami. ;-)
The National
Zdroj: Tip Filipa Drábka grafika 1 komentář
grafika  R.E.M., četba a puzzle 17. 10. 2020 přidal zelvak
Tímto veřejně prohlašuji, že za tvorbou a příspěvky na Remhq.com nikterak nestojím a souběh události se sto devátou zdejší „šlápotou“ je čistě náhodný.

Želvák, Hradec Králové, 17. 10. 2020


Tajemná zkratka ALA v kontextu knihovnictví Spojených států amerických značí „American Library Association“. Tu a čtení všeobecně se v roce 1990 rozhodli osobně podpořit R.E.M. „motivačním plakátem“ (zachycujícím kvarteto s knihami), který za oceánem tak trochu zlidověl. Nyní se „jede další kolo“: členové rozpuštěných R.E.M. nechali portrét přetvořit do tisícidílkového puzzle, které přes své oficiální stránky prodávají. Výtěžek půjde příslušně zaměřeným dobročinným organizacím.

Doporučuje i Bill Berry! (Viz odkaz na fotku.)
R.E.M. na puzzle
Viz dále: remtym.cz/index.php?se=fot&a... Zdroj: remhq.com grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 110: Pete Yorn 17. 10. 2020 přidal zelvak
Pete Yorn je americký rocker a multiinstrumentalista, rodák z New Jersey. Letos šestačtyřicetiletý umělec má na kontě osm dlouhohrajících desek, s jejichž vydáváním začal v roce 2001 a zatím nepřestal. Jedna z nich, „Break Up“ (2009), je „muzikálním děťátkem“ Petea a známé herečky (již méně proslavené zpěvačky) Scarlett Johanssonové (na snímku právě s Petem).

Vedle – pro náš pořad snad už typické – spolupráce se členy R.E.M. na méně viditelných počinech (jmenujme „Big Star Third“, Šlápoty R.E.M. č. 107) neopomenu vyzdvihnout Peteovo předskakování R.E.M. na jejich turné z roku 2003 a též hostování Petera Bucka, které proběhlo nejvýrazněji na druhém Yornově albu typu LP s názvem „Day I Forgot“, jež bylo vydáno v dubnu 2003.
Zleva: Scarlett Johanssonová, Pete Yorn
Viz dále: www.peteyorn.com/ grafika Žádné komentáře
grafika  Aktivismus s hudbou novou i starou 6. 9. 2020 přidal zelvak
„Máme tu další píseň od Michaela!“ chtělo by se zvolat. Nebylo by to ale přesné, spíše ji mají návštěvníci výstavy „An Introduction to Nameless Love“ v newyorské galerii Participant Inc. Nová skladba (blíže zatím nerozvedená) je totiž součástí instalace, za kterou stojí Jonathan Berger. Smutnou okolností je, že výstava musela být na čas uzavřena kvůli koronavirové pandemii a v této vynucené přestávce zemřela Margaret Mortonová, fotografka, jejíž snímky lidí bez domova tvoří významnou součást představovaného.

Až do listopadu 1989 se museli R.E.M. vrátit, aby ze záznamů z tehdejšího koncertu v Hamptonu vylovili živou verzi „Begin the Begin“ a přidali ji na soubor „Good Music to Avert the Collapse of American Democracy“, kde se může skvět vedle obdobných příspěvků například od Matta Berningera, Rostama, The Decemberists, My Morning Jacket, Angel Olsenové, Sudan Archives nebo Thurstona Moorea. Celá věc má podpořit organizaci „Fair Fight“, která dbá na rovné právo všech občanů svobodně volit.
Výstava v New Yorku
Viz dále: www.remhq.com/news/michael-c... grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 109: Stipe v knihovničce 6. 9. 2020 přidal zelvak
Ve třicátém dílu tohoto pořadu jsme se otřeli o zálibu Michaela Stipea ve světě obrazového umění, konkrétně o filmy. Michael se však také zajímal a zajímá o fotografii a psané slovo, až si někdy postěžoval, že to ve světle úspěchů s R.E.M. bylo málo zřetelné.

Zpěváka a textaře bývalých R.E.M. mohli přátelé spatřit s fotoaparátem již jako puberťáka. Sám Michael si prý rád stoupal do předních řad na koncertech, aby získal pěkné snímky. O Michaelových příspěvcích k obalům desek R.E.M. (stejně jako nápadech na jejich realizaci) asi nemusím fanoušky zpravovat.

Pokud však zaměříme pozornost na publikace pana Stipea, vedle očekávatelných příspěvků k jeho aktivitám (například spolupráce s Fischerspooner, viz Šlápoty č. 44) nalezneme také poklony dvou ženám: knihu fotografií „Two Times Intro: On the Road with Patti Smith“ (1998), kdy Michael zachycoval umělkynino turné z roku 1996, a jednotlivý Michaelův příspěvek do „What Else Is in the Teaches of Peaches“ (2015). V devadesátých letech minulého století se také sedm přátel (včetně Michaela) odhodlalo po celý rok psát a ukládat básničky haiku, vznikl tak unikátní soubor „The Haiku Year“ (1998). Poetickým doprovodem podpořil Michael spřízněnou fotografku Tinu Barneyovou v její knize „Players“ (2011), předmluvu dodal k výchovné knize „When a Friend Dies: A Book for Teens about Grieving & Healing“, v letech 2018 a 2019 se též odhodlal k vydání dvou svazků svých osobních fotografií (druhá vznikla ve spolupráci s Douglasem Couplandem) – „Volume 1“ a „Our Interference Times“.
Z Our Interference Times
grafika Žádné komentáře
grafika  Kulatý festival v Glastonbury 5. 9. 2020 přidal zelvak
Za čtrnáct dnů oslaví krásné padesátiny jeden z největších hudebních festivalů na světě, britský Festival Glastonbury.

Na Remhq se neslo léto ve znamení připomínky vystoupení R.E.M. na tomto festivalu z 25. 6. 1999. Z hudebního hlediska zaujala směs písní z tehdy nového alba „Up“, skladeb ze dvou tvrdších předchozích desek a klasických hitů. Z hlediska společenského kontextu připomeňme, že zahranou písničku „Sweetness Follows“ věnovali R.E.M. Jean Eavisové, bývalé manželce spoluzakladatele festivalu (a farmáře) Michaela Eavise, kterou několik týdnů před konáním akce přemohla rakovina.

Výběr ze show přenášela BBC. Alespoň elektronickým přenosem se tak mohly oslavy ke kulatinám odehrát, když mnoho plánů zhatila pandemie COVID-19.
R.E.M., Glastonbury
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 108: Chris Isaak 30. 7. 2020 přidal zelvak
Letos čtyřiašedesátiletý Chris Isaak je hudebník a příležitostný herec původem z Kalifornie. Jeho kariéra se táhne od osmdesátých let dvacátého století až po dnešek, čítá dvanáct studiových desek.

Umělce, kterého lze považovat také za vyslance klasických muzikantů z šedesátých let do let devadesátých, lze rozpoznat podle výše položeného jazzového hlasu. Jeho písně se často zaobírají tématy lásky a její ztráty. Isaak mimo jiného proslul spoluprací s režisérem Davidem Lynchem.

Jeho nejslavnější skladba ho také propojuje s R.E.M. Singl „Wicked Game“ z roku 1990, jemuž přinesl slávu film „Wild at Heart“ (v české distribuci „Zběsilost v srdci“), kde se objevil, přinesl originální temnou náladu v kombinaci s až extaticky naléhavým refrénem. Píseň učarovala nejednomu umělci. R.E.M. ji hráli v přídavkové části na některých vystoupení v rámci „Monster Tour“, její po svém přehranou a přezpívanou verzi pak dokonce povýšili na fanklubový singl (vyšel v prosinci 1995).
Chris Isaak, z oficiálního webu
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 107: Big Star 21. 6. 2020 přidal zelvak
Mnohonásobnou resuscitaci zažila americká skupina Big Star původem z Memphisu. O kapele se můžeme dočíst, že byla zásadní pro „power pop“ Nového světa, a protože mnoho mladších hudebníků (R.E.M. nevyjímaje) na ni přísahalo, objevuje se názor, že v konkurenci slavných souputníků, jimiž byli kupříkladu The Beatles nebo The Rolling Stones, zapadla neprávem. Komerční neúspěch byl koneckonců jedním z důvodů, proč se klíčové období uskupení odehrálo v rozmezí let 1971 a 1975 a pokryla ho jen tři alba.

Živou vodou pro dva ze čtyřech původních členů Big Star (kytarista a zpěvák Chris Bell zemřel při autonehodě v roce 1978, basák Andy Hummel se neúčastnil) byl zájem nové generace muzikantů. Soubor (respektive dva členové: předák Alex Chilton a bubeník Jody Stephens) nabral druhý dech, mezi roky 1993 a 2010 začal opět koncertovat (za přispění Jona Auera a také Kena Stringfellowa, kterého známe jako spolupracovníka i koncertního hráče R.E.M.) a také vydal čtvrté (a poslední) album „In Space“. Tato éra vzala náhlý konec, když nedlouho po sobě zemřeli Chilton a Hummel.

Vody se však neuzavřely nadobro. Spřátelení hudebníci, mezi nimi i Mike Mills z R.E.M., obklopili pozůstalého Jodyho Stephense a společně pod názvem „Big Star’s Third“ pokračovali po roce 2010 ve velebení odkazu skupiny koncertními vystoupeními.
Big Star
grafika 2 komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 106: Sinéad O’Connorová 21. 6. 2020 přidal zelvak
Nepřehlédnutelná Sinéad O’Connorová, hudebnice a aktivistka z Irska, vpadla do počátku „devadesátek“ bez okolků. Kontrast mezi obrazem křehké děvy a oprsklé lesbičky s bipolární poruchou jen umocňoval fakt, že Sinéad nejprve okouzlila publikum klipem ke své úspěšné předělávce Princeovy „Nothing Compares 2 U“ (kterou prorazila) z druhé desky, načež šokovala svou nekompromisní mediální kritikou katolické církve.

Nyní již o Sinéad tolik slyšet není (dokonce aktuálně ani nemá své původní občanské jméno), ač svou kariéru neukončila. Když zapátráme v archivech, zjistíme zajímavé průsečíky s R.E.M., přičemž se stále točíme kolem úspěšného druhého alba O’Connorové z roku 1990, které se jmenuje „I Do Not Want What I Haven’t Got“. Pátá stopa na kolekci „Black Boys on Mopeds“, jejíž text pojednává o násilné smrti Colina Roache, zaujala Michaela Stipea, který ji několikrát zahrál sám na kytaru v rámci malého turné k albu „Up“. Vyprávěcí balada „Last Day of Our Acquaintance“, která je na výše zmíněné desce předposlední, zase z hlasivek a úst Michaela zazněla na show „VH1 Honors“ v dubnu 1996, navíc prý video k této skladbě Michaela inspirovalo k dnes již legendárním tanečním kreacím v klipu k „Losing My Religion“.
Sinéad z obalu druhého alba
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 105: MTV Unplugged 31. 5. 2020 přidal zelvak
Newyorská televizní stanice MTV rozjela své aktivity na počátku osmdesátých let dvacátého století. Svým způsobem revoluční možnost hudbu vnímat i očima, prostřednictvím klipů a zaměřených pořadů, našla velkou odezvu mimo jiné i zásluhou dceřiných stanic, a tak v naší kotlině na tento kanál vzpomínají zejména ti, kdo dozrávali v době rozpuku odnože „MTV Europe“, jež začala fungovat v roce 1987.
Podařeným nápadem byla volná série „MTV Unplugged“, jejíž myšlenkou bylo předvést aktuální hudební hvězdy naživo na menším pódiu, s větším zapojením akustických nástrojů (elektronika byla upozaděna až téměř vytlačena) a v těsnějším spojení s publikem. Pořad se začal vysílat v roce 1989 a pravidelně díly vycházely po dobu deseti let, od roku 2000 se tak dělo namátkověji. Mnoho umělců si tak vytvořilo klasickou, nezřídka dobře prodávanou položku v diskografii: pojďme využít minulých vydání „šlápot“ a nabídnout příslušná „čísla“ daných interpretů: 11, 12, 37, 40, 47, 50, 59, 76, 98, 99.

R.E.M. se do „nezapojené“ seance pustili v roce 1991 a byl to památný koncert, o němž někteří hovoří jako o milníku ve vývoji pojetí těchto show. Dalším vydařeným kouskem byla skutečnost, že R.E.M. byli do MTV Unplugged úspěšně pozváni znovu, a to v roce 2001; byli tak jedněmi z mála, kdo pokořili metu dvou vystoupení v tomto formátu. Vydání se tyto koncerty však dočkaly až o mnoho let později: „Unplugged: The Complete 1991 and 2001 Sessions“ vyšlo v dubnu 2014.
MTV
grafika Žádné komentáře
grafika  „Fanoušek R.E.M.“ Bono má šedesát 15. 5. 2020 přidal zelvak
Hlas a předák irských U2 oslavil před několika dny šedesátku. Rozhodl se vzdát poctu svým oblíbeným kolegům-umělcům, prostředkem jsou mu strojovým písmem psané osobní dopisy k vyvoleným písním, které shrnul pod hlavičku „60 Songs That Saved My Life“.

Svým nezaměnitelným stylem „srdce na dlani“ (který, přiznejme si, jistě přispívá i k masivní oblibě U2) oslovuje Bono také R.E.M., z jejichž „katalogu“ vytáhl jako svou osudovou píseň „Nightswimming“. Kromě bystrých faktografických postřehů a vzletných myšlenek se také dočteme, že Bono by chtěl R.E.M. zpátky…
Bono píše
Viz dále: www.u2.com/60SongsPart2 grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 104: Jim Carroll 15. 5. 2020 přidal zelvak
Básník, spisovatel a hudebník Jim Carroll opustil náš svět před více než deseti lety, bylo mu šedesát let. Jeho zásluhou máme o tehdejší generaci mladých avantgardních umělců v New Yorku autentické zprávy.

Mladý Carroll, který byl součástí punkového hnutí a byl si blízký s Patti Smithovou (stá „šlápota“), prožíval svá pubertální léta ve velkoměstě. Své zážitky a zkušenosti sepsal do upřímných „The Basketball Diaries“, které plnily za Atlantikem podobnou úlohu, jakou v našem prostoru sehrála věhlasná německá kniha „My děti ze stanice Zoo“. Příběhy o očekávání ze strany okolí, drogách, požitcích a nejistotách zrání.

Se svou skupinou nahrál Carroll mezi roky 1980 a 2000 několik alb. Na prvním z nich, „Catholic Boy“ (na obrázku), se nachází singl „People Who Died“. V dubnu 2010 si ho spolu s Patti Smithovou a její skupinou na pódiu zahrál Peter Buck, na festivalech ji také zařazovala skupina Drive-By Truckers, která si je blízká s Peterem Buckem a Scottem McCaugheym.
Catholic Boy
grafika Žádné komentáře
grafika  Devátý Den R.E.M. bez R.E.M. 28. 4. 2020 přidal zelvak
Pánové, pánové, vážně to chcete nechat zajít až do dvouciferných čísel? Den R.E.M. 2020
Viz dále: remtym.cz/index.php?se=fot&a... grafika Žádné komentáře
grafika  Zárodek další Michaelovy písně 18. 4. 2020 přidal zelvak
Na Remhq se, v čase nastupující (a velmi silné) vlny pandemie onemocnění koronavirem ve Spojených státech amerických, ukázalo demo nové písně Michaela Stipea, v tomto případě zrozené za přispění muzikanta Aarona Dessnera (člen mj. The National). Michael zpívá skladbu nazvanou „No Time for Love Like Now“ do kamery počítače s přednahraným doprovodem. Podobně předvedená zazněla později píseň ještě v americké televizní show Stephena Colberta.

Michael tak osobitým způsobem podporuje posluchače v těžké a nečekané době.

Z hlediska hudebního fanouška mohu – aniž chci něco zakřiknout – za sebe hovořit o mírném nadšení ze zatím asi „nejpísničkovějšího“ výplodu Michaela Stipea v posledních dvou letech. Ale nesuďme, konečná verze je zatím v mlhách…
No Time for Love Like Now
Viz dále: www.michaelstipe.com grafika 1 komentář
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 103: The Doors 18. 4. 2020 přidal zelvak
Za bicími John Densmore, s kytarou Robby Krieger, klávesy týral Ray Manzarek – a vpředu stál bonviván a živel Jim Morrison. The Doors z Los Angeles. Jejich kariéra, poměrně krátká (v této sestavě mezi roky 1965 a 1971), předcházela činnosti R.E.M. Pojďme rozvinout příběh o inspiraci, distancování i pomrkávání.

Styl The Doors, opřený o klasické blues a rokenrol stejně jako o psychedelické výlety a improvizační třeštění, změnil populární hudbu k nepoznání. Hvězda Jima Morrisona, svůdníka i psychopata zároveň, zazářila a brzy zhasla, když zpěvák v roce 1971 zemřel v Paříži, v tu dobu již závislý na alkoholu. Zmínit musíme i průkopnickou práci Manzarekových kláves, které podtrhovaly nadpozemskou atmosféru některých písní The Doors.

R.E.M. se sice v rozhovorech vůči The Doors a jejich odkazu vymezovali s posměšnými poznámkami na adresu Morrisonova machismu, ale činy je usvědčují z toho, že tak neteční nebyli. V druhé polovině osmdesátých let minulého století, kdy hvězda R.E.M. stoupala, jako by na sobě pocítili odpovědnost vůdců hudební generace a zhlédli se i v The Doors. Porovnejme píseň „The End“ od The Doors s pomalou „King of Birds“ od R.E.M.: přestože Michael Stipe čelí Morrisonově vizi sexuálního násilí svým poklidným frázováním o pokoře, snové kytary obou písní předou ze stejného tkaniva. Ještě markantnější je rozbor textu „Pop Song 89“, kterou R.E.M. otevřeli album „Green“: pod rouškou zdánlivě hravě jednoduchého textu je jednoznačná parodie na „doorsáckou“ skladbu „Hello, I Love You“, kdy se Michael staví proti Morrisonem ztělesňovanému životnímu postoji „přijdu a bez okolků svedu každého, na koho si ukážu“.

Zvláštní je, že kariéra R.E.M. byla na předělávky písní od The Doors chudá, ale až po rozpadu R.E.M., konkrétně v roce 2015, dal Michael Stipe (jako doprovod Patti Smithové, viz stou „šlápotu“) několikrát k dobru prakticky zlidovělou „People Are Strange“.
The Doors
grafika Žádné komentáře
grafika  Čtyřicet let od prvního koncertu R.E.M. 18. 4. 2020 přidal zelvak
Pátého dubna letošního roku uplynulo 40 let od prvního veřejného vystoupení R.E.M. (v kostele na Oconee Street v Athens). Tehdy se tak ještě nejmenovali, hrané písně byly ranými kompozicemi plus předělávkami a publikem byli přátelé. Nemůžeme vlastně ani hovořit o „čtyřiceti letech R.E.M.“, neboť více než osm a půl roku z této doby už R.E.M. nejsou. To však neznamená, že není co slavit a co si připomínat.

Na Remhq.com nalezneme vzpomínkovou zprávu, kde se členové R.E.M. stručně a trefně vyjadřují ke své tehdejší vizáži na připojené koláži dobových fotografiích. Ty pořídila Sandra-Lee Phippsová, po průchodu odkazem níže si můžete na jejím webu prohlédnout další pěkné snímky „zelených“ R.E.M.
40 let od prvního koncertu R.E.M.
Viz dále: sandraleephipps.com/work/r-e... grafika Žádné komentáře
grafika  Michael Stipe objevil lék proti koronaviru! 1. 4. 2020 přidal zelvak
V době, kdy jsme nečekaně a hluboce zasaženi pandemií onemocnění Covid-19, přichází radostná zpráva. Michael Stipe, zpěvák a textař bývalých R.E.M., přichází se zásadní novinou: on a laboratoř, kterou ze svých honorářů financuje, vynalezli na zákeřný koronavirus lék! „Není to jen „naděje“, je to „Naděje“!“ říká Stipe.

Leč nás, kteří tvorbu R.E.M. dobře známe, to nemůže příliš zaskočit. Je uznávaným faktem, že v období vzniku alba „Up“ se Michael zajímal o medicínu a zdraví. I písně na desce jsou důkazem: na přetřes přišel výzkum rostlinných farmak („Lotus“), tematika duševního zdraví, ať už se bavíme o nespavosti („Daysleeper“), depresích („Sad Professor“, „Why Not Smile“) nebo fóbiích („Walk Unafraid“), a též thanatologie: problematika kremací („You’re in the Air“). Skladba o rozedmě plic, „Emphysema“, se uvrtala na singl „Daysleeper“. Již v oněch dobách se rozjížděla výzkumná činnost, jejíž plody nyní ocení celé lidské pokolení.

Nový medikament „StiPill“ prochází klinickým testovaním. Mechanismem účinku je modulace DNA, základním poznatkem bylo chování lidské DNA po zkřížení s plazí DNA. Když se užaslí novináři Michaela ptali, jak je takový objev možný, odpověděl stroze: „Hledáte záchranu, hledáte vysvobození.“ Naneštěstí je potřeba látku ještě převést do masové výroby. Na to Michaelův tým potřebuje finance, proto se Michael rozhodl – již tradičně – podpořit sbírku vydáním singlu. Jmenuje se „Covidream #19“ a zveřejněn bude dnes večer. Na otázku, co bude Michael po tomto triumfu dělat dál, sdělil Michael, věrný své skromnosti a činorodosti, že „chce vylézt na žebřík, chtěl by vidět navždy, chtěl by jít v pátek ven (zřejmě reakce na karanténní opatření – pozn. autora) a chtěl by chodit navždy“. Prostě má asi na zřeteli opět něco jiného. Neúnavný Michael.

Světová zdravotnická organizace připomíná, že lék není bez nežádoucích účinků. Jimi mohou být sny o aligátorech, vidiny vesmírných lodí na nebesích a také dočasné ještěří výrůstky po těle (zachyceno na snímku).
Nežádoucí účinky StiPillu
Zdroj: Up(real) grafika 3 komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 102: „Surprise Your Pig“ 31. 3. 2020 přidal zelvak
Dnešní otisk chodidla bude velký. Tento se totiž vzpřímil a začal vést vlastní život.

V roce 1992, ještě před vydáním desky R.E.M. „Automatic for the People“, uctili američtí umělci z tehdejší alternativněrockové scény své idoly sbírkou předělávek písní R.E.M. Ta dostala název „Surprise Your Pig: A Tribute to R.E.M.“ a obsahovala skladby z celé dosavadní kariéry hrdinů z Athens. Rozruch vzbudilo například tvrdé pojetí balady „Low“ v podání kapely „Jawbox“, čtenáře Remtýmu snad zaujme „zredukované“ podání „It's the End of the World as We Know It (And I Feel Fine)“ Vicem Chesnuttem („šlápota“ devátá) nebo příspěvek od Mitche Eastera (producenta raných alb R.E.M.), jenž si uzmul „Shiny Happy People“.

Práva k obrázku: Staplegun Records
Kolekce „Surprise Your Pig“
grafika Žádné komentáře
grafika  Zemřel Bill Rieflin 27. 3. 2020 přidal zelvak
Pokud by se R.E.M. jako skupina chtěli někdy „koncertně vrátit“, v sestavě, kterou jsme znali z posledních dvou „velkých“ turné, již to být nemůže. Před třemi dny, v úterý 24. 3. 2020, nás opustil hudebník Bill Rieflin, jehož ve věku devětapadesáti let udolala rakovina. Přestože nebyl brán jako člen R.E.M., podílel se (muzikantsky, nikoli autorsky) – hlavně na postu bubeníka – na posledních třech dlouhohrajících deskách R.E.M.

Bill si prošel spoluprací se slovutnými jmény různých žánrů rocku: jmenujme Ministry, King Crimson, Swans, Nine Inch Nails nebo KMFDM. A ač ani v těchto formacích nebyl mnohdy brán jako jádrový člen, parťáci ho měli rádi a nedali na něj dopustit. Kromě bicích obsluhoval také například klávesy nebo strunné nástroje. Bill Rieflin se též mihnul v historii kapel kolem Scotta McCaugheyho a Petera Bucka – The Minus 5 a Filthy Friends.

Věnujme Billovi tichou vzpomínku, obzvláště my, kdo jsme ho dvakrát zažili v Praze.
RIP Bill Rieflin
Zdroj: remhq.com grafika 3 komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 101: Gang of Four 11. 2. 2020 přidal zelvak
Psal se rok 1976, když se v anglickém Leeds dala dohromady z Jona Kinga, Andyho Gilla, Davea Allena a Huga Burnhama postpunková formace Gang of Four. Pánové prosluli existenciálními, ale i politickými tématy v textech, úsečným (a na svou dobu značně originálním) stylem hraní na elektrickou kytaru a vynalézavou baskytarou. Gang of Four jsou dnes bráni za jednu z nejdůležitějších skupin postpunkové kapitoly dějin populární hudby. Přidejme k dobru, že kytarista Andy Gill za sebou má úctyhodné výkony v roli producenta: dohlížel například na zrod první dlouhohrající desky Red Hot Chili Peppers (Šlápoty R.E.M. č. 6).

Tehdejší „zelenáči“ R.E.M. se zkušenějšími kolegy z Británie absolvovali jako předskokani nejeden koncert. Šlo o periodu, kdy se R.E.M. již předváděli divákům, avšak ještě neměli vydaný ani prvotní „Murmur“. Ač se o Gang of Four sem tam otírali jako o „popové umělce“, nezapřeli, že Gang of Four zvuk a výplody R.E.M. inspirovali – údajně je to slyšet nejvíce na albu „Fables of the Reconstruction“.

Od oněch dob byla vzájemná setkávání sporadická. Vypíchnu koncert R.E.M. v Dallasu z listopadu 1987, kdy zazněla předělaná „What We All Want“ z repertoáru Gang of Four.

Gang of Four existovali s přestávkami do nedávné doby, ač sestava prošla znatelnými změnami. Před deseti dny ale zasáhl osud: Andy Gill, který byl ze zakládající družiny posledním původním členem (ostatní Gang of Four opustili), navždy odešel; uvedenou příčinou úmrtí byl zápal plic.
Gang of Four, léta sedmdesátá
grafika Žádné komentáře
grafika  Odchod Ivana Krále 11. 2. 2020 přidal zelvak
Na pozitivně vyznívající předchozí příspěvek musím navázat ve smutném tónu. Před devíti dny, v neděli druhého února 2020, prohrál svůj boj s rakovinou jednasedmdesátiletý Ivan Král.

Československý umělec dlouhodobě působil ve Spojených státech amerických. Už jen za to, že hrál na baskytaru (i další instrumenty), zpíval zadní hlasy a podílel se na skládání na prvních čtyřech „elpíčkách“ Patti Smithové, mu můžeme bez červenání přiřknout titul historicky celosvětově nejslavnějšího českého rockera. A to i přesto, že odchod z výše zmíněné kapely nebyl úplně v dobrém. Nezapomeňme na plodnou spolupráci s Iggym Popem (Šlápoty R.E.M. č. 19) a autorství jedinečných záběrů z období rodící se punkové éry v USA.

Na svou domovinu Král nezapomněl. Po sametové revoluci se vrátil a zapsal se do kariéry například Lucie (album „Černý kočky mokrý žáby“), Mňágy a Žďorp (Šlápoty R.E.M. č. 2) nebo Ivana Hlase. Tvořil a koncertoval také sám. Po jeho smrti si vzpomněl na Václava Havla, když mu vysekl hudební poklonu.

Přestože veřejné povědomí o Ivanu Královi poslední dobou vadlo, na rockových rádiích můžeme stále zastihnout kupříkladu singly „Mám tvůj stín“ nebo „Winner Takes All“. Tak ani nyní nejsme sami, máme Ivanův stín…

Autorem fotografie je Robert Tichý.
Ivan Král, foto z jeho stránek
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. číslo 100: Patti Smithová 11. 2. 2020 přidal zelvak
Copak si asi chystal Želvák na magickou stovku? A, jako už tolikrát, okolnosti mění vyznění. Přichází vzor, učitelka a průkopnice.

Patricie Lee Smithová, v anglické podobě jména známá světu jako Patti Smith, se narodila 30. prosince roku 1946. Redukovat její umělecké počiny na ty hudební sice není spravedlivé (Patti tvoří i na poli literatury a umění výtvarného), pojďme tak však nyní učinit, abychom orámovali její hudební kariéru. Tu nastartovala již tenkrát aplaudovaným albem „Horses“ (1975), které svou fúzí básnění, rokenrolu a spontánního jamování učarovalo vnímavému publiku a zároveň značně určilo, čemu se bude v Novém světě říkat „punk“. Do konce onoho desetiletí stihla se svou doprovodnou skupinou (Lenny Kaye, Ivan Král, Jay Dee Daugherty a Richard Sohl) vydat další tři desky, žánrově se přiblížit také populárním melodiím stejně jako psychedelickým kolážím a nakonec i vdát. Manžel Fred „Sonic“ Smith a dvě děti umělkyni zaměstnali natolik, že téměř po celá osmdesátá léta stála mimo pódia a reflektory. Paradoxně tak svým způsobem promeškala vzestup kvásku, který sama zadělávala. Album „Dream of Life“, vydané roku 1988 tentokrát již jen pod jménem „Patti Smith“ a vyrostlé pod taktovkou pana a paní Smithových, mírně „načichlo“ osmdesátkami. Roku 1990 přišla tragická smrt Richarda Sohla, který podlehl infarktu myokardu; stejná nemoc sprovodila ze světa o čtyři roky později Freda Smithe. Album „Gone Again“ (1996) tak bylo vzpomínkou nejen na ně, ale i na další osobnosti, které v předcházejících letech opustily svět. Následoval pozvolný návrat Patti do nahrávací i koncertní rutiny, který k dnešnímu dni přinesl další čtyři dlouhohrající desky (nepočítám kolekci předělávek) a také začlenění do Rokenrolové síně slávy. Svou pouť Patti Smithová ani v současnosti neukončila a hraje a zpívá dál. Ze známých singlů jmenujme „Because the Night“ (spoluautorem Bruce Springsteen – Šlápoty č. 59) a „People Have the Power“ (spolunapsal Fred Smith).

A R.E.M.? Michael Stipe se nikdy netajil tím, že „Horses“ ho jako mladíka odrovnalo. O historce, kterak se při poslechu desky přejedl třešněmi a jak to dopadlo, ani nemluvě. R.E.M. si ovšem museli počkat do „první ligy“ – a vlastně ještě o něco déle, neboť se traduje, že Fred Smith byl mimořádně žárlivý a ženu nechtěl mít mimo dozor. Ve druhé polovině devadesátých let již společným aktivitám nic nebránilo (Stipe prý byl jedním z těch, kdo významně podpořili Patti při návratu do světa hudebního „showbizu“), a tak přišly (a do dnešních dnů trvají) společná vystoupení, politická prohlášení, dobročinné projekty, no a i ta tvorba. K poslechu, pokoukání a možná i k tanci jsem vybral:

„E-Bow the Letter“ (1996), album „New Adventures in Hi-Fi“ – v prvním singlu LP R.E.M. zpívá a v klipu účinkuje Patti.
„Last Call“ (1997), album Patti Smithové „Peace and Noise“ – pěje Michael Stipe.
„Glitter in Their Eyes“ (2000), album „Gung Ho“ – v prvním singlu LP Patti Smithové zpívá Michael Stipe.
„Everybody Hurts“ – klasický singl R.E.M. po svém nahrála na sbírku převzatých písní „Twelve“ (2007) Patti Smithová; píseň je bonusová, třináctá.
„Discoverer“„Blue“ (2011), album R.E.M. „Collapse into Now“ – zpívá Patti.
„Alligator_Aviator_Autopilot_Antimatter“ (2011), album R.E.M. „Collapse into Now“ – hostuje Lenny Kaye na kytaru.

Připočtěme mnohé živé verze písní na koncertech, kde se dotyční muzikanti potkávali.

A aktuálně: Patti Smithová osobně, 21. 7. 2020, Forum Karlín, Praha 8. Posílám díky Michalu „ParanoidAndroidovi“ Hájkovi za včasné upozornění na akci.
Mladá Patti
Viz dále: www.pattismith.net grafika Žádné komentáře
grafika  Michael šedesátníkem, a nový singl 4. 1. 2020 přidal zelvak
Náš milý Michael Stipe, hlavní zpěvák a textař bývalých R.E.M., dnes slaví šedesátiny!

Oslava může začít právě vydaným novým Michaelovým sólovým singlem, v pořadí již druhým. Jmenuje se „Drive to the Ocean“ a jeho placeným stažením přes Michaelův web podpoříte organizaci Pathway to Paris, která se zaměřuje na zmírnění negativního vlivu člověka na změny zemského klimatu.
Drive to the Ocean
Viz dále: www.michaelstipe.com Zdroj: michaelstipe.com grafika 4 komentáře
grafikaremtym = ŽelRem v. 4.0 grafikavytvořil Želvák grafikado provozu uvedeno 14. 9. 2008grafikapodporuje IE, Mozilla, Opera grafikaHTML validní grafika