R.E.M. – české fanouškovské stránky <-O-

Nejste přihlášen(a).



novinky	biografie	fotky	tvorba	rozhovory	texty	překlady	akordy	články...	fandové!	odkazy	guestbook

Poslední akce:
2.4.: Přidána novinka
2.4.: Přidána fotka
Přidána novinka
Přidána fotka
Přidána novinka
grafika

Další…

Náhodný obrázek

Krásné Vánoce 2019 a PF 2020

25. 12. 2019 přidal zelvak

Viz dále:

remtym.cz/index.php?se=fot&a...

Zdroj:

Remtým

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 99: Nirvana a Kurt Cobain

24. 12. 2019 přidal zelvak

„Je lepší shořet, než vyhasnout.“

Poslední slova z Cobainova dopisu na rozloučenou (tedy v překladu z angličtiny), která jsou vytržená z textu písně Neila Younga. Tak by se do velké míry dal charakterizovat přístup i odkaz americké skupiny Nirvana.

Kurt Cobain, Krist Novoselic a o několik let později konečně stálý bubeník Dave Grohl tvořili nejznámější konstelaci souboru, jehož trvání se ohraničuje lety 1987 a 1994. Nirvana sice původně začala v Aberdeenu ve státě Washington, ale stala se určujícím prvkem seattleské grungeové scény. Stihla vydat jen tři klasické desky (následoval záznam z řady MTV Unplugged, který je též vyhlášený), přičemž druhá z nich, zlomová „Nevermind“ (1991), přinesla do té doby méně známé kapele komerční úspěch a také status ikony, který přetrval desetiletí a navíc znamenal v devadesátých letech, typických do té doby barvitou nenáročnou hudbou, nečekaný směr a také nevyhnutelně odlišný přístup nahrávacích společností. Místo veselých popěvků našli mnozí posluchači zalíbení v sebedestruktivní, temné a výbušné hudbě, která věrně odrážela životní zkušenosti těch, kdo neměli v životě umetenou cestičku. Kurt Cobain, zmítaný drogovou závislostí, pocitem zaprodání hudebnímu průmyslu a vnitřní nejistotou, ukončil svůj život v dubnu roku 1994 zastřelením. Kronika Nirvany se tak uzavřela a skupina nestihla zestárnout, změnit styl ani ohnout hřbet před většinovým vkusem. Kult byl plně nastolen.

Vztah R.E.M. a Nirvany nádherně dokresluje paradoxy doby. R.E.M. měli obří zásluhy na formování tzv. alternativního rocku a Kurt k nim vždy vzhlížel. Jenže v období, kdy Nirvana učarovala rockovým fanouškům výbušnými kytarami, hráli R.E.M. „nejpopověji“ za celou svou kariéru. Michael Stipe a Kurt Cobain byli blízkými přáteli (sám Michael se doznal, že „yeah yeah yeah yeah“ v singlu „Man on the Moon“ byla jeho poklonou Cobainovu frázování) a chystala se i společná tvorba (styl Nirvany prý měl uhnout k akustičtějším a pomalejším písním). R.E.M. se hodlali opět chopit řvoucích kytar, ale v průběhu práce na tvrdém albu „Monster“ přišla zpráva o Cobainově smrti. Tu R.E.M. otiskli ve tklivé skladbě „Let Me In“, která je Kurtovi přímo adresovaná (traduje se, že Mike Mills v ní naživo hrál na Kurtovu kytaru, na níž musel mít struny obráceně, neboť Cobain byl levák). Další legenda, jejíž pravdivost už asi nikdo nikdy neověří, praví, že když nalezli Kurtovo mrtvé tělo, měl v přehrávači album „Automatic for the People“. Když byla Nirvana v roce 2014 začleněna do americké Rokenrolové síně slávy, uvedl ji Michael Stipe.

Žádné komentáře

Luke Haines, Peter Buck a jejich nová deska

24. 12. 2019 přidal zelvak

Šestého března příštího roku vyjde pod hlavičkou Cherry Red Records další album, na němž se autorsky podílel Peter Buck. Desku „Beat Poetry for Survivalists“ spáchal s anglickým pokoutním muzikantem Lukem Hainesem, skládání prý probíhalo na základě elektronického přeposílání materiálu. Bude i turné.

Odvážní jedinci si mohou začínat dělat obrázek o desce a vycházet při tom z toho, jak výplod popsal sám Buck: bude tam apokalypsa, rozklad, Donovan Leitch a další nechutná témata ze světa, který se mění v konečnou reality show o přežití.

Viz dále:

www.cherryred.co.uk/beat-poe...

Zdroj:

remhq.com

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 98: Natalie Merchantová, Maniaci

24. 12. 2019 přidal zelvak

„Michael Stipe v sukni.“ I tak se někdy přezdívalo všestranné umělkyni, pro nás významně zpěvačce a skladatelce, Natalii Merchantové, která stála do roku 1993 v čele skupiny 10,000 Maniacs a nato se vydala na svou vlastní hudební dráhu. Obě linie původně jedné historie, která se započala roku 1981 ve městě Jamestown (stát New York, USA), se táhnou až do dnešních dnů. V 10,000 Maniacs působí po většinu kariéry tři mužští členové (pánové Augustyniak, Drew a Gustafson), klíčový kytarista Rob Buck zemřel v roce 2000, v roce 1986 odešel a před několika lety se v rámci koncertů vrátil kytarista John Lombardo.

Paralely jsou zřejmé. Přestože „Maniaci“ nenáleželi k jihu Spojených států, v jejich tvorbě se historie a odkazy na domovinu objevují snad ještě ve větší míře než u R.E.M. Připočtěme zvonivé kytary, chytré texty, půvabné melodie a nakonec dodejme, že druhá polovina osmdesátých a první polovina devadesátých let dvacátého století byly časem největší popularity.

R.E.M. a 10,000 Maniacs o sobě věděli a ovlivňovali se již od roku 1983. Sdíleli myšlenky a aktivismus: ať již ve věci dobročinných akcí, nebo politických postojů; jak hvězdy stoupaly, nevyhnutelně se přidružily ceremonie hudebních cen. Druhá polovina „osmdesátek“ přinesla časté předskakování 10,000 Maniacs před R.E.M. Kapitolou pro nás naprosto fantastickou byla „misie“ Michaela, Natalie a dalších muzikantů v Československu roku 1990 – bylo zpracováno jako Šlápoty R.E.M. č. 70 a zazněly zajímavé předělávky. Po roce 1997 se společné počiny vytrácejí. Zmínit musím i „románek“ mezi Michaelem a Natalií, jehož okolnosti, podrobnosti, vznik i ukončení jsou i dnes předmětem dohadů – zručný detektiv může z videozáznamů vyčíst leccos, ale co my víme…

Kdo rád poslouchatelné památky, jistě docení:
Živé záznamy z vystoupení popsaných výše.
„A Campfire Song“, píseň 10,000 Maniacs z alba „In My Tribe“ (1987) – hostuje Michael Stipe.
„Little April Shower“ (součást první stopy) – předělávka klasické skladby k filmu Walta Disneyho, která vyšla na kolekci „Stay Awake: Various Interpretations of Music from Vintage Disney Films“ (1988) – pějí Stipe a Merchantová.
„Photograph“ (asi 1993) – společná skladba R.E.M. a Natalie, která zde i zpívá.
A doplnění od Miloše, za které děkuji:
„(Don't Go Back To) Rockville“ (součást singlu „Candy Everybody Wants“, 1993) – píseň R.E.M. předělaná 10,000 Maniacs.

Za nenahraditelný vhled do světa a tvorby „Natálky“ patří velký dík Michalu „ParanoidAndroidovi“ Hájkovi.

Práva k obrázku: Tandemracer z Flickr.

2 komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 97: Radiohead

6. 11. 2019 přidal zelvak

Colin Greenwood, Jonny Greenwood, Thom Yorke, Philip Selway, Ed O’Brien. Anglické Oxfordshire, od roku 1985 a pořád.

Nezměrně ovlivnili rockovou hudbu od konce „devadesátek“ dále, přesto byli do americké Rokenrolové síně slávy uvedeni až letos v březnu (a to jich na ceremoniál nedorazila ani polovina).
Nezpochybnitelně spoluurčili vývoj distribuce hudby a vztahů mezi umělci a hudebními vydavateli, přesto vydávají na nezávislé značce a jejich nejčerstvějšího alba se neprodala ani pětina oproti debutu.
Mluvili celé generaci posluchačů z duše, nyní se ve spleti své tvorby ztrácejí místy i oni sami.
Nu a v začátcích byli těsně propojení s R.E.M.
Seznamte se, Radiohead.

Zprvu trendy nediktovali. Název mají po písni hrdinů „šlápoty“ sedmdesáté osmé, jimž se chtěli hudebně vyrovnat. Už nástřelová deska („Pablo Honey“, 1993) ale zněla ve stylu grunge, skupině přinesla slávu se Spojených státech a nesmazatelný hit „Creep“. Další „The Bends“ již je sebevědomým klenotem, který zůstává inspirací pro „kytarové“ kapely dodnes – lekce, jak nenuceně spojit kytary a jejich efekty, sladkobol, nápaditost a naléhavost. S „OK Computer“ rozšířili Radiohead svůj záběr o aktuální témata digitálního odcizení (psal se rok 1997, prosím…) a nesmyslné honby za efektivitou, načež stanuli na vrcholu komerční popularity. Prudká stylová zatáčka na následujících „Kid A“ a „Amnesiac“, kdy rock podlehl sbíječce elektroniky, ruchů a experimentu, nezpůsobila kariérní sebevraždu, ale naopak vlnu nadšení. Zrodil se kult, s tím posléze přišly obvyklejší věci: sólové desky, práce na filmové hudbě, rozvod (frontmana Thoma Yorkea) a také zapeklité křižovatky v dalším uměleckém směřování, které k dnešku čítá další čtyři dlouhohrající kolekce.

Radiohead s R.E.M. jako předskokani absolvovali část Monster Tour, tuto zkušenost dávají členové rádi k dobru i v souvislosti s jakýmisi radami, jak zvládnout náhle vzniklou pozici celebrity. Michael Stipe a Thom Yorke nešetří komplimenty, pokud jde o vzájemné předávání nápadů („Disappear“ z alba „Reveal“, minimálně – podle vyjádření muzikantů). Nikdy se úplně nevzdálili: společná pódia sdíleli i poté, když byla dobrá příležitost. Stalo se tak, že hlas Michaela Stipea přispěl živě k písním Radiohead „Lucky“ nebo „Karma Police“; Thom Yorke zase Michaelovi sekundoval při koncertním provedení „E-Bow the Letter“, „Be Mine“ či „It's the End of the World as We Know It (And I Feel Fine)“.

Žádné komentáře

Reedice Monsteru je pět dnů venku…

6. 11. 2019 přidal zelvak

… a ti z vás, koho potkala ta smůla, že ji ještě nemají doma (nebo jsou dokonce takovými nešťastníky, že nebyli zapojeni do komentářové přestřelky Miloš–Želvák o významu remixovaného alba :-) ), si mohou kupříkladu užít rozhovory se členy R.E.M. k této události. Jeden z volně přístupných vyšel na NME.com, je s Mikem a Michaelem a docení ho hlavně milovníci seriálu „Přátelé“. Prozradím hned, že ohledně postoje k obnovení činnosti R.E.M. je Michael Stipe stále stejně rezolutně zamítavý jako před osmi lety.

Na Remhq.com se také objevila malá a šikovná aplikace, kde si posluchač může porovnat původní a nové alternativní mixy písní z aktuálně znovuvydané desky. (Odkaz níže.)

Krásný monstrózní podzim, vždyť k Halloweenu ty příšerky už tak nějak patří…

Viz dále:

monster25.remhq.com/

2 komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 96: The B-52’s

5. 11. 2019 přidal zelvak

Smíchejte nostalgii uvolněných šedesátých let v USA, pódiové vystupování veleúspěšné Abby, neotřelé výboje mužského hlasu do půvabných ženských vokálů a experimentální rytmiku (podoba s hrdiny 78. šlápoty nikoli náhodná) – možná se dostanete k něčemu jako „Rock Lobster“, singlu, který roku 1978 vypustila skupina The B-52’s (pojmenovaná prý po letounu, jehož čumec se podobal úlům – účesům členek kapely) z americké Georgie. Uskupení je činné od roku 1976 dodnes.

Již prvotní deska (eponymní) zaznamenala velký ohlas, komerční průlom však přišel s pátým albem „Cosmic Thing“. Obsažený singl „Love Shack“ shrnoval, na čem stavěli B-52’s v roce 1989: extrovertní a barevná hudba, texty stavěné v duchu široké popkultury, kabaretní vystupování a image nekonečné party jízdy (podtržené smrtí zakládajícího člena Rickyho Wilsona, u něhož se rozvinul AIDS, v roce 1985). Z této slávy léta těžili (vzpomeňme na titulní melodii k seriálu Flintstoneovi).

Ještě v roce 1987 bychom řekli, že přístup k hudbě u B-52’s a R.E.M. (ač se již v tu dobu znali a podporovali) nemůže být rozdílnější. Ale…

Společný původ v Athens a jednotný vydavatelský subjekt Warner Records měly váhu. Začalo to v roce 1990, kdy se Michael Stipe mihl v klipu „Deadbeat Club“ od B-52’s. Zlomovým momentem (i v kariéře R.E.M.) pak je hostování zpěvačky Kate Piersonové z B-52’s na albu R.E.M. „Out of Time“, zejména na protáčeném singlu „Shiny Happy People“. (Její hlas byl k zaslechnutí také v písni „Me in Honey“ a nealbové „Fretless“.*) Smíšený postoj k tomuto kroku ilustruje fakt, že R.E.M. nikdy nehráli zmíněný singl na koncertu, i to, že další průsečíky cest skupin se odehrávaly na lokální (řekněme patriotické) úrovni.

Zvěsti o milostném vzplanutí mezi Kate Piersonovou a Michaelem Stipem k dnešnímu dni můžeme odbýt jako nesmyslné – oba protagonisté jsou otevřeně homosexuální.

Pro nás může být zajímavý další duet: Kate si zapěla i v podařené „Candy“ po boku Iggyho Popa (Šlápoty, díl devatenáctý). Tuto píseň u nás v předělané podobě (jako „Vendu“) nahrály Tři sestry.

*Podle kazetové knížečky k „Out of Time“ Kate zpívala ještě v „Country Feedback“. Wikipedijní stránka Kate Piersonové toto neuvádí, ale zato píše, že Kate zpívala v „Radio Song“ a „Near Wild Heaven“, není zde však uveden zdroj.

Žádné komentáře

Michael Stipe sólově – a pro klima

5. 10. 2019 přidal zelvak

Právě dnes se na vlnách internetu odtajňuje nová kapitola v kronice bývalých členů R.E.M. Původní frontman Michael Stipe konečně dává ochutnat ze své sólové tvorby, na kterou se nedávno vrhl: vychází singl „Your Capricious Soul“ („Tvá rozmarná duše“), s ním i klip a doprovodné stránky www.michaelstipe.com (nic pro epileptiky). Michael využil odpalu písně k podpoře hnutí Extinction Rebellion, jež má za cíl nenásilně tlačit na politiky ve věci ochrany zemského klimatu, potažmo přírody – po dobu 365 dnů ode dneška mu poputuje výtěžek ze stažení dotyčné písně; „vyvolávací cena“ je 77 amerických centů. Jiné formy distribuce písně nebudou následovat bezprostředně. (Zdá se tedy, že na další hudební materiál z Michaelovy dílny si počkáme.)

Viz dále:

michaelstipe.com

Zdroj:

remhq.com

2 komentáře

Píseň „Fascinating“ pro Bahamy

14. 9. 2019 přidal zelvak

Hurikán pojmenovaný Dorian, který řádil letos v létě, se stal dějinně nejničivější tropickou cyklónou na Bahamách. Členové někdejších R.E.M. se rozhodli zapojit se do pomoci, takže prostřednictvím internetové služby Bandcamp mohou zájemci posílat peníze, které poté obdrží humanitární organizace Mercy Corps. Odměnou pro přispěvatele je stažení dosud nevydané verze skladby R.E.M. „Fascinating“, která byla roku 2004 nahrána v Nassau, bahamském hlavním městě. (Předmětná píseň, byť ve starší podobě, je fanouškům R.E.M. známa již z dob vypuštění alba „Reveal“, na něž se nedostala.)

Zdroj obrázku: United States Coast Guard

Viz dále:

remhq.bandcamp.com

9 komentářů

Šlápoty R.E.M. č. 95: U2

5. 9. 2019 přidal zelvak

Kdo tady komu „dělal šlápoty“ – kdo „šel v čí šlépějích“ a kdo komu „šlapal na paty“? Lze to vůbec rozhodnout? U2 a R.E.M. byli rivaly stejně jako věrnými bratry.

Irští U2 stabilně drží pohromadě od konce sedmdesátých let dvacátého století z Paula Hewsona alias Bona, Davida Evanse alias The Edge, Adama Claytona a Larryho Mullena mladšího. Odrazili se od mixu rocku a post-punku, na konci osmdesátých let minulého století ukázkově „dobyli Ameriku“ a poté mimo jiné zkoumali i utvářeli hranice prolnutí hudby, nových médií, publicity zejména skrze eklektické dobročinné projekty a vydělávání peněz. Přízvisko „největší současná rocková kapela“, které se kolem nich i dnes vynořuje, nelze dost dobře oddiskutovat.

Protože ze dvou „soupeřů“ první jmenovaná kapela začínala i prorazila dříve, nepřekvapí, že se předskočení R.E.M. před U2 v roce 1985 v Anglii neobešlo bez házení kelímků od nespokojených posluchačů. O dva roky později se prý sami U2 přišli na koncert R.E.M. podívat. „Devadesátky“ již zastihly i R.E.M. jako celebrity, obě muzikální tělesa tak v navazujících letech až desetiletích sdílela pódia na humanitárních i jiných akcích (vzpomeňme třeba na padesátou sedmou „šlápotu“), neopakovatelným bylo sestavení kapely „Automatic Baby“ ze dvou polovin obou skupin, která na počest prezidentské inaugurace slibného Billa Clintona zahrála „One“ ze zpěvníku U2 (stále dohledatelné na internetu).

Počátek nového tisíciletí znamenal pro U2 i R.E.M. rozcestí kariér. R.E.M. odložili lomozné kytary i chmurnou elektroniku, U2 se vrátili ze záře světel tanečního parketu na zem – „All That You Can’t Leave Behind“ a „Reveal“ jsou pozoruhodně spřízněné desky. A právě zde jsme si mohli nejlépe všimnout vzájemné podpory: Bono se před soudem zastal Petera Bucka po jeho letadlovém skandálu z dubna 2001, skupiny si vzájemně radily a doporučovaly spolupracovníky, slova chvály putovala obousměrně; ještě na „živých zkouškách“ R.E.M. (2007) se v davu údajně nacházeli Bono a Edge.

Druhý závodní automobil dal nakonec tomu prvnímu, který ze startu vyjel o něco časněji, přednost v jízdě – roku 2011, ale to známe.

Abych ukázal, že U2 jsou dnes ikona, je to tak i v doprovodném obrázku. ;-) )

Viz dále:

www.u2.com

2 komentáře

Reedice k čtvrtstoletí Monsteru

5. 9. 2019 přidal zelvak

Jak naznačuje tradice a kalendář, album R.E.M. „Monster“ slaví pětadvacítku a bude se prodávat znovu v napchanější podobě. Prvního listopadu 2019 bude vypuštěno na několika typech médií (nechybí vinyl či elektronická forma). Jak se dalo čekat, žádné „eso z rukávu“ v podobě nových písní vydáno pravděpodobně nebude (pokud nepočítáme dema z druhého disku a remixy již známých stop), poněvadž mnoho okolního materiálu do sebe zavzala následující deska.

Nejobsáhlejším produktem bude „Deluxe Box Set“ – vedle fotografií a nových doprovodných textů toto velké balení zahrnuje pět CD a jeden disk Blu-ray s obsahem:

První disk: Remasterované původní album

Druhý disk: „Monster (Demos)“:

1. „Pete’s Hit“
2. „Uptempo Mo Distortion“
3. „Uptempo Ricky“
4. „Harlan County with Whistling“
5. „Lost Song“
6. „AM Boo“
7. „Mike’s Gtr“
8. „Sputnik 1 Remix“
9. „Black Sky 4-14“
10. „Revolution 4-21“
11. „Rocker with Vocal“
12. „Time Is on Mike’s Side“
13. „1Experiment 4-28 No Vocal“
14. „Highland Fling 4-29“
15. „Cranky 4-29“

Třetí disk: „Monster (Remixed)“ – nový, aktuální mix kompletního alba od Scotta Litta

Čtvrtý disk: První část koncertu z Chicaga z 3. 6. 1995:

1. „What’s The Frequency, Kenneth?“
2. „Circus Envy“
3. „Crush with Eyeliner“
4. „Near Wild Heaven“
5. „Welcome to the Occupation“
6. „Undertow“
7. „I Took Your Name“
8. „Strange Currencies“
9. „Me In Honey“
10. „Revolution“
11. „Tongue“
12. „Man on the Moon“
13. „Country Feedback“
14. „Monty Got a Raw Deal “

Pátý disk: Druhá část koncertu z Chicaga z 3. 6. 1995:

1. „Losing My Religion“
2. „You“
3. „Departure“
4. „Orange Crush“
5. „Get Up“
6. „Star 69“
7. „Let Me In“
8. „Everybody Hurts“
9. „So. Central Rain (I’m Sorry)“
10. „Pop Song 89“
11. „It’s The End of the World As We Know It (And I Feel Fine)“

Šestý disk typu Blu-ray obsahuje album upravené pro různá zvuková rozložení, video „Road Movie“ a šestero hudebních klipů příslušných k desce

Viz dále:

store.remhq.com/collections/...

3 komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 94: Keane

4. 9. 2019 přidal Miloš-V

Přátelé, dnes tu máme tu nejčerstvější možnou šlápotu. Proč nejčerstvější, to si povíme na konci článku. Ještě před tím si ale v 94. díle povíme něco o kapele, která se stala slavnou jako „kytarovka bez kytar“. Všeobecně uznávaným synonymem tohoto pojmu je britská formace Keane.

Kapela Keane patří mezi britpopové kapely, nejde však o souputníky Oasis, ani Verve, ani Travis, a už vůbec ne The Smiths – vznik v polovině 90. let a vydání prvního alba až v novém tisíciletí je řadí k druhé vlně britpopu, po bok například Coldplay. S těmi se sice sotva mohou měřit v popularitě, přesto ale stojí za pozornost všem, kterým není cizí alternativní popové písničkářství.

To, čím si vybudovali renomé, už bylo nakousnuto výše. Zde je nutné podotknout, že striktně vzato je jejich titul nepravdivý, Keane se kytarám programově nevyhýbají, v rámci nejrůznějších, často akustických sessions na kytary hrají, dokonce kromě bubeníka na kytaru hrají všichni členové kapely! Sound ovšem na kytarách nikterak nestaví a jeho esenciálním základem je jednoznačně Tim Rice-Oxley a jeho klávesové nástroje, typický je zejména jeho elektrický klavír, zpravidla více či méně zefektovaný – přičemž využívá nejen obvyklé modulace, ale nebojí se ani delayů a dokonce i zkreslení. Tim tedy zaujímá roli kytaristy – ano, odtud vítr vane, doslova kytarovka bez kytar…. Předákem a nejvýraznější tváří kapely je však bezesporu zpěvák Tom Chaplin, jinak také (jak jinak) klávesák a čím dál více i – poněkud paradoxně – kytarista. Nadmíru charismatický frontman umí velmi dobře ovládat svůj hlas.
Kapelu doplňuje ještě Richard Hughes za bicími a posléze připojivší se Jesse Quin, hrající primárně na baskytaru. V začátcích experimentovali také s kytaristou v základní sestavě, první album však v roce 2004 nahráli bez jakékoli pomoci tohoto nástroje, čímž založili kult.

Největším hitem Keane je skladba „Somewhere Only We Know“, „první z prvního“, „Hopes and Fears“, postupem času následovaly ještě další tři kvalitativně vyrovnané desky „Under the Iron Sea“, „Perfect Symmetry“ a „Strangeland“, následoval několikaletý stav hibernace, který vyplnilo sólové intermezzo Toma Chaplina. Tomu je ale konec, po pěti letech jsou Keane zpátky, v těchto dnech přichází pátá řadová deska a s ní nová vlna zájmu o kytarovku bez kytar, která vede k pozvánkám do médií – a právě během jednoho z těchto výstupů na BBC Radio 2 včera (tj. 3. září 2019) odehráli (s kytarou) unplugged verzi „Find the River“ z alba R.E.M. „Automatic for the People“. I vzhledem k volbě této mainstreamově nepříliš známé skladby lze usuzovat, že Keane budou velkými fanoušky naší milované čtveřice z Georgie.

P.S.: Dovolím si ještě jednu osobní poznámku – tuto kapelu budu mít navždy spojenou také se svou vlastní aktivní muzikantskou tvorbou – první deskou, pod kterou jsem se podepsal jako producent, bylo album „V ranních ohlasech“ pražské písničkářky Barbory. Poslední písní na tomto albu je „Somewhere Only We Know“, zmíněný největší hit dnešních hrdinů, navrativších se Keane…

Viz dále:

www.youtube.com/watch?v=IdDH...

2 komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 93: The Beach Boys

14. 8. 2019 přidal zelvak

Hlasově působivé a letně pohodové skladby, jejichž styl můžeme charakterizovat jako „surf rock“, definovaly prvotní úspěch kalifornské skupiny The Beach Boys. V původním složení tři bratři Wilsonovi (Brian, Carl a Dennis), jejich bratranec Mike Love a společný kamarád Al Jardine bodovali v šedesátých letech dvacátého století, nechali za sebou spoustu hitů a dosyta se také oddali životům hudebních hvězd – včetně návykových látek, vzájemných hádek a celebritózních manýr. Přestože skupina funguje i v dnešních dnech (zmiňme, že z původních bratrů žije již jen Brian), kupříkladu s jejím aktuálním koncertním složením by ze zapřísáhlých fanoušků jistě nesouhlasili všichni.

Uměleckou váhu přineslo kapele album „Pet Sounds“ z roku 1966, kdy se zejména vkladem unikátního skladatele Briana Wilsona začalo experimentovat s nečekanými hudebními směry. (Brian prý chtěl „trumfnout“ Beatles a jejich desku „Rubber Soul“.) Dalším krokem mělo být album „Smile“, jenže jeho zrod zkomplikovalo vyčerpání a duševní nemoc Briana Wilsona a také neshody uvnitř Beach Boys.

R.E.M. byli do jednoho fanoušky The Beach Boys. Dokumentují to nejen jejich vyjádření, ale také popis skladby „At My Most Beautiful“ jako pocty kalifornské kapele nebo společné akce: na turné k albu Monster se k předskakujícím Grant Lee Buffalo přidal Mike Mills na předělávku písně Beach Boys „In My Room“, v létě 1999 vystoupil Michael Stipe a přátelé pro Briana Wilsona a byl to opět Mike Mills, který se zapojil do benefice na podporu postiženým dětem, již v roce 2016 pořádala organizace Wild Honey a jejímž jádrem bylo předvedení skladeb Beach Boys z rozmezí let 1967–1977.

Žádné komentáře

The Baseball Project hraje pro All-Star Game

30. 7. 2019 přidal zelvak

Ke svým dvanáctým narozeninám mohla superskupina The Baseball Project (Peter Buck, Mike Mills, Scott McCaughey, Steve Wynn a Linda Pitmonová), která omezila předměty a hrdiny svých písní na v titulu zahrnutý sport, ocenit pěkný dárek. Americká Rokenrolová síň slávy totiž muzikanty oslovila, aby zastali roli „domovské kapely“ basebalového turnaje All-Star Game, který se v červenci konal v Clevelandu. Dotčené klání se koná každý rok a je jakousi přátelskou exhibicí, neboť proti sobě stanou týmy sestavené (na přání fanoušků, manažerů a hráčů vlastních) z hvězd dvou táborů: Americké ligy a Národní ligy.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 92: The Byrds

29. 7. 2019 přidal zelvak

Pocta, nebo těsná představa? Když hudební žurnalisté hledali ten správný popis pro styl R.E.M. v době jejich raných alb, padalo jméno americké hudební skupiny The Byrds zprava zleva. Časem se kvůli škatulce, která je z principu zjednodušující, začali v rozhovorech R.E.M. ošívat. Nejeden z nás „REMáckých fundamentalistů“ však díky přirovnání na The Byrds natrefil.

The Byrds zažili své velké časy v půli šedesátých let minulého století. Tehdejší pětice (David Crosby – ano, ten z formace Crosby, Stills, Nash & Young [„šlápoty“ 37. a 88.], Gene Clark, Michael Clarke, Chris Hillman a Jim [později Roger] McGuinn, který byl hlavní tváří skupiny a je v rámci historie The Byrds jediným stálým členem) vytěžila ze zvonivých obratů elektrických kytar a hlasových harmonií, což jsou také rysy, jimiž ovlivnili nespočet následovníků. Předělávky „Mr. Tambourine Man“ původně Boba Dylana a „Turn! Turn! Turn!“ původně folkaře a aktivisty Petea Seegera byly trefou do černého, z vlastní tvorby jim poté popularitu mimo jiné zajistila skladba „Eight Miles High“. Kariéru kapely, které se nevyhnuly soudní tahanice či alkoholismus některých členů, můžeme sledovat do roku 1973, poté se omezila na krátké epizody a pravděpodobně navždy uzavřela po roce 2000.

Třetí jmenovanou skladbu, „Eight Miles High“, R.E.M. často zařazovali do skleznamů v osmdesátých letech. I posléze, v době, kdy R.E.M. již na koncertech cizí písně přestali hrát, si ji párkrát „střihla“ některá z vedlejších skupin členů R.E.M.

S vděkem připojuji doplnění od Miloše:

Singl „Eight Miles High“ měli rádi a po svém přehráli také Hüsker Dü, což nás propojí s devětasedmdesátou „šlápotou“.

Žádné komentáře

Michael tvůrčí, evropský a – nedostupný

22. 7. 2019 přidal zelvak

Na oficiálním webu R.E.M. se objevila nadějná zpráva, která zvěstuje, že Michael Stipe se po letech odstupu od hudební tvorby opět naplno věnuje skládání i nahrávání písní. Tentokrát, a to tu ještě nebylo, na vlastní pěst – osmnáct skladeb je dle Michaela hotových. Potvrdil tak, že neznámé melodie, které zapěl vedle účinkování Patti Smithové letos v New Yorku, byly vzorkem z jeho nového materiálu.

Vše bylo řečeno v rámci článku italského listu La Repubblica, který také prý doplňují snímky z Michaelovy knihy fotografií. Může nás sice hřát, že bývalý frontman R.E.M. si k interview vybral evropský stát, a taktéž skutečnost, že si dotčení Italové dali práci rozhovor přeložit do angličtiny. Protože je ale přístup k informacím placený a možnost se k nim dostat přes brány v italštině pro cizince prakticky nemožná, musíme si počkat, až se vše zveřejní nebo bránu prolomí nějaký italský občan, který má rád Českou republiku, potažmo celosvětové fanoušky R.E.M.…

Viz dále:

www.remhq.com/news/michael-i...

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 91: Billy Bragg

21. 7. 2019 přidal zelvak

Anglický hudebník Stephen William Bragg, pro veřejnost zkracovaný na Billyho Bragga, vloni oslavil šedesátku. Od prvních hudebních pokusů na konci sedmdesátých let 20. století se jeho kariéra vine až do dnešních dnů – stále (ať už sám, či v doprovodu) vydává desky a na rok 2019 dokonce ohlásil koncertní turné.

Billy, velký obdivovatel umění a přístupu The Clash, začínal v barové kapele, jistou dobu pracoval v obchodě s deskami (což může připomenout životopis Petera Bucka), dokonce koketoval s armádou. Po tom všem se na počátku osmdesátek rozhodl pro pouť osamělého kytaristy, který zvěstuje svůj světonázor na společenské uspořádání – konkrétně postoj značně levicový. Tam, kde se jiní umělci spokojili s vyprávěním příběhů o chudých, Bragg sáhl k činům – přestože je Britem a často působil v Americe (podílel se, spolu s kapelou Wilco, na oživení odkazu amerického barda Woodyho Guthrieho), tak navštívil Sovětský svaz či přezpíval Internacionálu.

S R.E.M. se Bragg občasně potkával již v osmdesátých letech, na pódiích se vlastně spříznění umělci v různých vedlejších seskupeních střetávají neustále. Již zmíněným (zdejší sedmdesátá „šlápota“) příběhem je „mise“ Stipea, Merchantové, Bragga a dalších muzikantů krátce po sametové revoluci v Československu roku 1990: paradoxem, že do země 40 let nesoucí korouhev komunismu, přijel Brit vyvážet myšlenky rovnostářské revoluce, se můžeme bavit dodnes. Dá se dokonce říci, že Billy Bragg měl v obdobném momentu jako R.E.M. našlápnuto k velké kariéře: podepsal velké nahrávací firmě, svou hudbu zjednodušil pro masy a podnikl dlouhé a únavné turné; roku 1992 ale vyčerpaný na komerční průlom rezignoval. Byl to Billy Bragg, kdo 18. 2. 1995 předal tehdy „monstrózním“ R.E.M. cenu pro nejlepší mezinárodní skupinu pod hlavičkou Brit Awards. A pokud se podíváme do Spojených států amerických, v roce 2003 proběhla kampaň angažovaných hudebníků proti korporátnímu ovládnutí médií (jmenovala se „Tell Us the Truth“), kde vedle sebe na pódiích stanuli Mike Mills a Billy Bragg.

Viz dále:

www.billybragg.co.uk

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 90: R.E.M. u nás popáté

20. 7. 2019 přidal zelvak

Jako by to bylo včera. Ale, jak víme, bude tomu za několik týdnů bratru jedenáct let. R.E.M. se u nás naposledy (možná i doslova) ohřáli 17. srpna 2008, kdy „zrychlovali“ se čtrnáctou studiovou deskou.

Skupina byla ve skvostné formě. Rozparádění ještě z turné k Around the Sun a hrabání v raných deskách v rámci dublinských „živých zkoušek“ nám dopřáli nejen těkající materiál z Accelerate, ale téže něco z těch zaprášenějších klenotů – přišla „Little America“, vedle ní černá ovce „Ignoreland“, nebo třeba nakopnutá „Circus Envy“.

Otevřené prostředí fotbalové haly Eden navíc zajistilo, že R.E.M. si nemohli nic nechat pro sebe ze zvukové zkoušky…

Práva k obrázku: Jakub Havlas, Musicserver.cz.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 89: Robyn Hitchcock

20. 7. 2019 přidal zelvak

Tak dlouho se chodí kolem komerčního úspěchu, až se z vás stane vzývaný klasik. Podobně by se dala shrnout kariéra anglického písničkáře a kytaristy Robyna Rowana Hitchcocka, přinejmenším tedy z pohledu mladších hudebníků. Umělec, který mimo jiné rád surrealismus (ten se projevuje nejen v jeho hudbě, ale i ve výtvarných počinech), se na scéně pohybuje od sedmdesátých let dvacátého století (prvním větším úspěchům se oddával jako člen The Soft Boys), vydával u dvou velkých amerických hráčů na poli vydávání hudby a do Spojených států amerických se nakonec před několika lety přestěhoval.

Prolnutí jeho kariéry a příběhu R.E.M. by se snad ani nedalo vymyslet. V roce 1988 se Hitchcock (s tehdejší doprovodnou skupinou The Egyptians) vydal na americké turné, na kytaru se ke svému idolu rád přidával Peter Buck. Již o rok později se role otočily, R.E.M. koncertně křižovali Ameriku a Robyn s „Egypťany“ stanuli v pozici předskokanů. Společné hudební těleso bylo prověřeno ve formě tria Nigel and the Crosses (životnost omezená na rok 1989), což byli Hitchcock, Buck a Peter Holsapple. Na devátém studiovém albu Robyna Hitchcocka z roku 1991 můžeme v písni „She Doesn't Exist“ zaslechnout doprovodné „la la la“ přidruživšího se Michaela Stipea.

Když se po roce 2000 prodloužily intervaly mezi deskami R.E.M. a jednotliví hudebníci dostali více prostoru pro soukromou neplechu, vykrystalizovala v pozadí Robyna Hitchcocka doprovodná kapela složená z Petera Bucka, Scotta McCaugheyho a Billa Rieflina, finálně nazvaná Venus 3. Plodem byla tři alba vydaná mezi roky 2006 a 2010 a taktéž přidružené koncertní šňůry. Muzikanti se také vídávali na Buckovu srdečním festivalu v Todos Santos. To už zase předskakoval Peter Buck – tentokrát „prověřoval“ věci ze své sólové tvorby.

Perlou s odkazem na Robyna Hitchcocka zůstává jeho píseň „Arms of Love“, kterou R.E.M. přetavili ve svou verzi a přidali k singlu „Man on the Moon“.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 88: Cry Cry Cry

8. 6. 2019 přidal Miloš-V

Cry Cry Cry je folkové supertrio s doprovodnou kapelou (občas i bez doprovodné kapely), což v rámci žánru není nikterak ojedinělé, jmenujme například projekty, kde spojili síly pánové Crosby, Stills, Nash a Young, Travelling Willburys ve složení Dylan, Harrison, Petty, Lynne, Orbison, The Highwaymen ve složení Nelson, Jennings, Cash, Kristofferson, nebo i naše Marsyas.

Cry Cry Cry tvoří trojice písničkářů (konkrétně dvě dámy a jeden pán) ze severu Spojených států, jmenovitě Richard Shindell, Lucy Kaplansky, a Dar Williams. V roce 1998 vydali své jediné album nesoucí jméno tria. Ve folkových kruzích úspěšné dílo bylo doplněno o taktéž úspěšnou rozsáhlou koncertní prezentaci. Z logiky věci je zřejmé, že následoval návrat protagonistů k sólové tvorbě, přesto však ještě nebyl všem dnům konec a Cry Cry Cry se před dvěma lety objevili společně na podiu během koncertu Dar Williams. V roce 2018 dokonce přišel po 20 letech nový studiový singl a mezi zasvěcenými se diskutuje o možném plnohodnotném studiovém (a možná i živém) pokračování.

Zmíněné jediné vydané studiové album bylo tvořeno výhradně covery převážně folkových písní amerických a kanadských písničkářů, přičemž je nutné podotknout, že ku prospěchu celku dramaturgie záměrně nevyužívá nejprovařenějších folkových písní. Hned na začátek příjemně poslouchatelné písničkové kolekce ovšem zazní píseň, jejíž nahráním se Cry Cry Cry dostali do tohoto seriálu – jde o cover Fall on Me, singlu R.E.M. z jejich čtvrté desky. Žánrový posun oproti originálu je zřejmý, nahrávka však rozhodně má svůj půvab….

Viz dále:

https://open.spotify.com/art...

Zdroj:

Spotify

1 komentář

Šlápoty R.E.M. č. 87: Wire

23. 5. 2019 přidal zelvak

Psal se podzim 1977 a londýnská punková skupina Wire se vytasila se svou první deskou – „Pink Flag“. Z nejprve širokým obecenstvem přehlédnutého alba se stala ikona hlučného, tvrdého punku.

Kapela, jejímž hlavním hlasem i dominujícím skladatelem je Colin Newman, se ale nezastavila u jednoho stylu, nýbrž dále posouvala hranice žánru – kupříkladu směrem k elektronice, kytarovým efektům a „art punku“. Wire k dnešnímu dni obohatili svět o celkem 16 studiových dlouhohrajících albových nahrávek.

Jednoznačné přikývnutí těmto muzikantům poslali R.E.M., když na svou pátou řadovou desku Document zařadili předělanou (a znatelně zrychlenou) skladbu Wire „Strange“ (právě z debutu). V kontrastu s R.E.M. však Wire – ač se na hudební dráhu vydali o několik let dříve – stále jako hudební těleso existují.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 86: Peaches

21. 5. 2019 přidal zelvak

Pojďme si povídat o původem kanadské hudebnici, performerce a provokatérce, jejíž občanské jméno zní Merrill Beth Niskerová, ale svět ji daleko spíše rozpozná pod přezdívkou Peaches.

Nyní dvaapadesátiletá umělkyně již vytvořila šest studiových alb, ve své tvorbě křiklavým (bavíme se o ženě, jejíž jedna řadovka nese titul „Fatherfucker“ a která dříve působila v kapele nazvané „The Shit“…) upozorňuje mimo jiné na pohlaví a jejich vyhraněnost, nověji na problematiku stárnutí v šoubyznysu.

Co se týče společenského aktivismu, blízká si je především s Michaelem Stipem – bylo to již v roce 2006, kdy se potkali na hudební akci. Její hlas zní v písni R.E.M. „Alligator_Aviator_Autopilot_Antimatter“, kde Peaches „poučuje“ frontmana R.E.M. I po ukončení R.E.M. se pouto zachovalo, Michael a Peaches se kupříkladu oba nechali pozvat na vystoupení Yoko Ono, v červnu 2015 zase vyšla Peaches kniha fotografií „What Else Is in the Teaches of Peaches“, kam esejí přispěl Michael.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 85: R.E.M. u nás počtvrté

21. 5. 2019 přidal zelvak

Tentokrát již bez zdravotních karambolů a nečekaných odkladů – vprostřed zimy, v neděli 23. ledna 2005, se k nám do pražské Sazka areny R.E.M. přijeli v koncertní formě ukázat a předvést mimo jiného písně z tehdy čerstvé desky Around the Sun. Předskočili lotyšští Brainstorm. Ve velkoryse pojatém výběru zahraných skladeb R.E.M. nezapomněli na slovutné singly z první poloviny devadesátek, několik úlovků z let osmdesátých a moudře volili i tvrdší skladby, které vyvážily pozvolnější tempo alba z roku 2004.

Mediálně atraktivní událost tenkrát také zastihl již funkční Želrem; v pionýrské éře internetu se tedy děly věci – přes tabulky se vzkazy jsme domlouvali společnou dopravu a na webových fórech probírali možné nápisy na prostěradlech. Na pamětníky si taktně můžete zahrát i dnes: na Remtýmu naleznete očitý popis koncertu, dobové „novinky“ a třeba i zprávu šťastlivkyně Simony Halouzkové…

Práva k obrázku: Filip Ondra, musicserver.cz.

2 komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 84: Joel Gibb

25. 4. 2019 přidal zelvak

Vedle Eddieho Veddera (příspěvek č. 50 z tohoto cyklu) zaslechneme ve skladbě R.E.M. „It Happened Today“ také hlas Joela Gibba, kanadského muzikanta a všestranného umělce, který v současnosti obývá Berlín.

Joel je ústřední osobností skupiny The Hidden Cameras (anglická Wikipedie ji žánrově vymezuje jako „kostelní gay folk“), jež má na svém kontě zatím sedm dlouhohrajících desek. Není těžké hledat paralely se světem Michaela Stipea, když prozradíme, že Gibb také režíruje (mj. klipy své vlastní kapely), hraje ve filmu, produkuje hudbu, oddává se výtvarnému umění a propaguje své umělecké vize též tzv. performancemi na nečekaných místech.

Žádné komentáře

Bill i Michael tiše muzicírují

19. 4. 2019 přidal zelvak

Jeden globálně, druhý lokálně. Přesto oba chvályhodně, no ne?

Pařížské smlouvy mají ochránit další generace před důsledky globálního oteplování a devastace planety. Na jejich dodržování tlačí mj. organizace Pathway to Paris, která letos v dubnu v Newyorském Americkém přírodovědném muzeu – pod názvem Earthfest 2019 – zorganizovala koncerty známých podporovatelů. Vedle věhlasné Patti Smithové a dalších vystoupil i Michael Stipe: krom literárního čtení na pódiu zpíval písně, které mně, ale ani dalším internetovým detektivům nepřišly povědomé ani dohledatelné – že by nová autorská tvorba?

Takového starostu, jakým je hudebník Dodd Ferrelle v georgijském Winterville, chcete mít. Dodd si sestavil „superskupinu“ Dodd & The Councilmen (namátkově Bill Berry za bicími, John Keane s kytarou…), která v září 2019 koncertem podpoří organizaci Fox Theatre Institute. Ta se stará o historicky významná georgijská divadla, ale i další památky.

(Výřez z fotografie, jejímž autorem je Scott Duvall, Jawavi Films.)

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 83: The Clique

14. 4. 2019 přidal zelvak

Deska Lifes Rich Pageant byla v dějinách R.E.M. svým způsobem unikátní. Mít nadání, vůli i ambice být hudebními hvězdami, ale tomu všemu se poctivě vysmát – i tak by se z jistého úhlu pohledu dala definovat.

Když nadějná skupina zařazuje na své dlouhohrající album předělávku (dodejme, že na zmíněné čtvrté řadovce to R.E.M. udělali poprvé), většinou vybírá píseň slavnou nebo alespoň s hitovým potenciálem. R.E.M. vybrali píseň, jež byla – zapadlou B-stranou singlu. Tedy – do té doby…

Texaští „sunshine popoví“ The Clique byli proměnlivým a značně dobovým úkazem. Píseň „Superman“, o níž je celý příspěvek řeč a již R.E.M. dokonce povýšili na singl, The Clique ani nenapsali – za autorstvím stojí Mitchell Bottler a Gary Zekley (ten se v říjnu 1986 také objevil s R.E.M. na pódiu). Přední strana singlu The Clique, na jehož opačné straně se Superman objevil, byl trhák „Sugar on Sunday“, který však byl také předělávkou. Nemusíme se tedy rdít, když usoudíme, že R.E.M. zvoleným coverem proslavili původní umělce…

Žádné komentáře

Bingo Hand Job ke Dni obchodů s hudebními nosiči

13. 4. 2019 přidal zelvak

Čtrnáctého a patnáctého března 1991 proběhly v londýnském klubu The Borderline dva památné a rozverné koncerty R.E.M. – ti se pro tuto příležitost přejmenovali na tajemné Bingo Hand Job.

Z druhého ze vzpomínaných vystoupení pochází sestava osmnácti písní (sedmnácti stop), kterou na dvou gramofonových deskách skupina nyní vypouští do světa, aby přispěla k pompě letošního Dnu obchodů s hudebními nosiči (Record Store Day). Kromě písní ze „štůsku“ R.E.M. byly zařazeny i některé předělávky.

Zdroj:

remhq.com

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 82: Sally Dworská

8. 4. 2019 přidal zelvak

Co spojuje třetí píseň na albu R.E.M. Monster a Fionu z filmu Shrek? Ano, je to ženský zpěv – a ten patří americké písničkářce Sally Dworské.

Kromě hostování na zmíněné tvrdé a kytarové zastávce trasy kariéry R.E.M. spolupracovala Sally také s Peterem Gabrielem či předákem Eels; kromě Shreka se její hlasivky zaskvěly kupříkladu ještě ve Lvím královi. Její vlastní diskografie obsahuje k dnešnímu dni čtyři dlouhohrající alba (dvě z nich ve spolupráci); umělkyně sází na pomalejší skladby a opírá se o pevný, výše položený hlas.

Viz dále:

www.sallydworsky.com/

Žádné komentáře

R.E.M. doprovázejí kapitánku Marvelovou

7. 4. 2019 přidal zelvak

V řadě superhrdinských filmů ze série Marvel se letos v březnu objevila výjimečná položka. Snímek „Captain Marvel“ předchází ději ostatních trháků z posledních let, odehrávaje se dějově v devadesátých letech dvacátého století.

Dobový je i hudební podklad, z písní R.E.M. ukázal prst výběrčích na singly „Crush with Eyeliner“ a „Man on the Moon“. Skladby sice nejsou začleněny do klasického soundtracku, jsou ale součástí jeho rozšířené elektronické verze.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 81: The Lion Sleeps Tonight

6. 4. 2019 přidal zelvak

Charakteristické jódlování a vydařený motiv, jenž okouzluje již čtvrtou generaci. A začalo to trhákem „Mbube“ („lev“) jihoafrického hudebníka Solomona Lindy. Psal se rok 1939, z písně se přes verzi „Wimoweh“ po otextování G. D. Weissem stal:

„The Lion Sleeps Tonight.“ Velkou slávu s touto anglickou verzí zažil soubor The Tokens v roce 1961, o 21 let později vypůjčovali a obdivuhodně bodovali zas Tight Fit.

R.E.M. se inspirovali po svém. Jeden ze singlů, který – jak se vyjádřili samotní R.E.M. – uspěl, aniž by ho kdy hráli naživo, v pořadí třetí „návnada“ (únor 1993) z alba Automatic for the People, song „The Sidewinder Sleeps Tonite“ zalovil v materiálu jak úvodním nápěvem, tak drobet i názvem. Využití materiálu je přiznáno v knížečce k albu. Samotnou skladbu R.E.M. předělali také; v první polovině 80. let ji rádi předváděli na pódiích, studiová verze pak doplňuje edici výše zmíněného singlu.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 1.4: Antonín Dvořák

1. 4. 2019 přidal zelvak

Myslím, že poctivci pravidelně sledující náš seriál „Šlápoty R.E.M.“ již dychtivě vyčkávali na následující příspěvek, který se měrou větší než velikou týká i české kotliny.

Skladatel Antonín Dvořák je mnohdy pokládán za nejslavnějšího Čecha v hudbě vůbec. Již méně se připomíná éra na počátku osmdesátých let 20. století, kdy Dvořák čerpal inspiraci ve Spojených státech amerických; o této zemi napsal své stěžejní dílo, totiž Symfonii č. 9 „Z Nového světa“. Za průvodce v „kolébce demokracie“ si Dvořák vybral R.E.M.

Skupina zrovna začínala vydávat alba, čas trávený společně s Dvořákem pak většinou patřil seznamování s aparaturou, nahrávání a jamování. Traduje se, že to právě velikán české klasické hudby stojí za výkřiky v pozadí nahrávky „Tighten Up“. Naneštěstí Antonín Dvořák v rámci skládání desky Reckoning propadá démonům alkoholu a drog, na které – na rozdíl od R.E.M. – nebyl zvyklý. Následkem toxikomanie a celkového vyčerpání umírá český skladatel prvního května 1904 – tedy dokonce téměř osmdesát let předtím, než potkal R.E.M. Ano, i tak krutou daň si můžou návykové látky vybrat.

Příspěvky Antonína Dvořáka tudíž ve tvorbě R.E.M. příliš nezaslechneme, neboť většina skončila pouze ve formě plánů. Nutno ovšem poznamenat, že bratra Antonína Dvořáka, Jima Dvořáka, nalezneme jako hostujícího muzikanta na singlu Can’t Get There from Here. Alespoň takto si kapela z Athens připomněla kamaráda a vzdala mu hold.

Závazek, že Antonín Dvořák R.E.M. pomůže s orchestrálními party, sice již nemohl být splněn, ovšem při cestě přes oceán (ta proběhla vzducholodí Zeppelin) se Dvořák seznámil s topičem Johnem Paulem Jonesem – ten R.E.M., jak všichni známe, dával dohromady aranže několika písní z alba Automatic for the People. Veleúspěšné desky, jejíhož vydání se Antonín Dvořák o 78 let nedožil.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 80: R.E.M. u nás potřetí

7. 3. 2019 přidal zelvak

Do třetice bylo vystoupení R.E.M. u nás jednak netypické, druhak mimořádné poučné stran dobových okolností – jak na straně kapely, tak v rámci dění v naší republice.

Během necelých deseti let po tzv. sametové revoluci jsme se vyrovnávali s komercializací hudebního sektoru a zároveň chtěli být světoví. Výsledkem bylo několik ročníků cen „Gramy“ (jedno písmeno M chybí, a to z důvodů licenčních…), ceremoniál se poté přejmenoval na Ceny Akademie populární hudby. Jeden takový ročník, a to za rok 1998, měl vyhlášení v pražském Veletržním paláci dne 6. března 1999; o šest dnů později přenos odvysílala televize Nova.

R.E.M. v tu dobu jeli „malé turné“ k albu Up. Neopakovatelná koncertní šňůra byla pro skupinu testem, jak fungovat bez čtvrtého zakládajícího člena; zároveň prý měla sloužit k propagaci desky v časech, kdy šly prodeje dolů a o R.E.M. začali stát Evropané více než Američané.

Průsečíkem bylo živé vystoupení – R.E.M. „vysekli“ singly „Daysleeper“ a „Lotus“. Neméně zajímavé jsou přidružené paradoxy: ostatní kapely (kupříkladu česká Lucie) „hrající“ – údajně nuceně – na playback, obskurní organizace i grafické televizní prvky, společnost Andrey Bocelliho a Cher na téže slavnosti, Michal Horáček (o skoro dvacet let později prezidentský kandidát…) jako moderátor, který musel opravovat tlumočníka… O českých celebritách v sále ani nemluvě. Po časech pouhého vzpomínání se záznam objevil na Youtube – odkaz níže.

Poděkování za vylovený klenot a později i odkaz posílám Michalovi „ParanoidAndroidu“ Hájkovi.

Viz dále:

www.youtube.com/watch?v=DH6R...

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 79: Hüsker Dü

6. 3. 2019 přidal zelvak

Pojďme dnes navázat elegantně. Traduje se, že když pánové Bob Mould, Grant Hart a Greg Norton hráli ve zkušebně po svém hit skupiny Talking Heads „Psycho Killer“, přemítali o názvu své kapely – a vyhrála to variace na název stolní hry na paměť: Hüsker Dü. Zrodila se legenda.

Hüsker Dü (domovem v minnesotském Saint Paulu) hráli rychle, vychytrale melodicky a se třemi hlasy. Od tvrdé odnože punku se dopracovali k alternativnímu rocku, který se vlastně tou dobou teprve rodil: kariéra bandy, jejíž vznik anály datují do roku 1979, skončila již v roce 1987. (Za rozpadem stály mimo jiné závislosti.) Hüsker Dü ovlivnili celou scénu; první dva jmenovaní členové se po ukončení skupiny věnovali hudbě nadále. Možnost reunionu vypadala slibně, ale zhatila ho Hartova smrt v roce 2017.

V „I.R.S. období“ se R.E.M. objevovali s Hüsker Dü na pódiích. Podle dobových rozhovorů si u parťáků z Hüsker Dü R.E.M. vážili nezávislosti a stylu.

2 komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 78: Talking Heads

4. 3. 2019 přidal zelvak

Roky 1975–1991 ohraničují činnost Talking Heads, kapely složené ze „šíleného úředníka“, všestranného umělce, kytaristy a zpěváka Davida Byrnea, bubeníka Chrise Frantze, baskytaristky Tiny Weymouthové a klávesáka a kytaristy Jerryho Harrisona (ten se přidal až v roce 1977). Oproti R.E.M. z jihu Spojených států amerických byli Talking Heads pevně spjati s New Yorkem, místo nádechu country a ozvěn tradic se jejich hudba vyznačovala přesahy do funku, africké rytmiky a zvukových experimentů. I proto se newyorská čtveřice (tvořená bývalými studenty umění) zapsala do dějin populární hudby, což stvrdilo uvedení do Rokenrolové síně slávy v roce 2002 (za „kmotra“ jim šel Anthony Kiedis – kdo rád listuje cyklem Šlápot, nechť se vrátí k číslu 6), kdy se také – a byla to výjimka – na pódiu všichni setkali naposledy. Strom interpretů, kteří se k odkazu Talking Heads hlásí, je košatý. Ač hudbě se věnují nadále (David například vloni vystoupil na pražském Metronome Festivalu), zejména ze strany Byrnea je prý znovusestavení skupiny vyloučené. (Historii uskupení dokonce „zdobí“ i právní tahanice o užívání názvu.)

Kariéry Talking Heads a R.E.M. se časově protnuly jen částečně. Proslýchá se však, že sám David Byrne rád v osmdesátých letech v New Yorku koncert R.E.M. navštívil (15. dubna 1982 v Danceterii a 10. dubna 1989 v Madison Square Garden). Když se 25. února 2014 sešlo několik zvučných jmen, aby podpořila ze svého pohledu spravedlivou dělbu peněz mezi rádia a umělce, zahrál si s Byrnem (a dalšími) Mike Mills.

Žádné komentáře

Druhá deska Filthy Friends na spadnutí

4. 3. 2019 přidal zelvak

Jedna z hudebních kratochvílí Petera Bucka, americká skupina Filthy Friends (také ve zdejší novince ze září 2017), ohlašuje druhou dlouhohrající desku „Emerald Valley“. Ta vyjde 3. května 2019. Fanfárou budiž první, ani ne tříminutový svižný singl „Last Chance County“, v němž běží o závod hlas Corin Tuckerové a kytara Petera Bucka.

Viz dále:

www.rollingstone.com/music/m...

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 77: Otis Redding

3. 3. 2019 přidal zelvak

Dnešní pokračování bude po čase opět patřit někomu, jehož kariéra působení R.E.M. předcházela.

Když R.E.M. uspěli se singlem „Everybody Hurts“, který nesl poselství pro smutné a nepochopené, bylo lze si v něm povšimnout netypických aranží i hlasové polohy. Jak hudební publicisté, tak členové R.E.M. skloňovali jméno:

Otis Redding. Úspěšný afroamerický muzikant, matador stáje Stax Records z Memphisu, navždy změnil tvář soulové a bluesové hudby – a to na to neměl příliš času, neboť v pouhých 26 letech zemřel při letecké havárii. Stalo se to v roce 1967.

Kdo chce rozklíčovat zmíněnou podobnost, může vzít zavděk doporučením redaktora Uncutu Neila Spencera: Reddingovou písní „You Don't Miss Your Water“ z roku 1965.

Žádné komentáře

Peterova uvolněná korunka

3. 3. 2019 přidal zelvak

Veselou anketu dal před několika dny na twitterový účet Remhq Peter Buck. Při jídle se mu odporoučela korunka z horního řezáku – a kytarista dřívějších R.E.M. se zeptal publika, má-li jít do nové bílé, zlaté, stříbrné, anebo si nechat mezeru. V dalším příspěvku zpochybňuje volbu bílé (prý má šedé zuby již od dob alba Murmur, a tak je pozdě) a píše, že asi půjde do stříbrné; plusové body dává uživateli, který navrhl zelenou barvu („Green“)…

2 komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 76: The Golden Palominos

3. 3. 2019 přidal zelvak

Z amerického Clevelandu pochází uskupení „The Golden Palominos“, hudební měňavka, v níž se vystřídala pěkná řádka hudebníků a ruku v ruce s tím se měnily i hudební styly. Zakládajícím členem a ústřední postavou je bubeník Anton Fier (na snímku). Kapela odstartovala v roce 1981 a až na zhruba desetiletou přestávku po roce 2000 roztáčí své soukolí dodnes.

První album skupiny (s účinkováním legendárního saxofonisty Johna Zorna) mělo blízko k jazzu. Na druhé desce, a to „Visions of Excess“ z roku 1985, Golden Palominos prudce uhnuli směrem k postpunku – a zde je vhodné se zastavit. První tři písně alba totiž hlasově táhne Michael Stipe (ke spolupráci na téže desce byl pozván mimo jiné i John Lydon ze Sex Pistols), na prvních dvou z nich je uveden i jako spoluautor (třetí je předělávka). Jedná se o pro mě osobně mimořádně zajímavé položky k poslechu – kupříkladu druhou „Clustering Train“ považuji za „nejosmdesátkovější“ píseň, kde jsem kdy Michaelův hlas slyšel. V první polovině roku 1986 s touto formací Michael i zpíval na koncertech.

Na „Visions of Excess“ se též poprvé hudební veřejnosti zjevila zpěvačka a skladatelka Syd Strawová, která roku 1989 vydala sólovou kolekci „Surprise“. Ta obsahuje krásnou kytarovou píseň „Future 40's“, kde také uslyšíme Michaela Stipea. Jedná se o skladbu, jejíž úryvek rozeznáme v úvodu do „I Believe“ v živém provedení na Tourfilmu.

Žádné komentáře

Michael Stipe na novém singlu River Phoenixové

28. 2. 2019 přidal zelvak

Když se vyznám, že za novou píseň s výrazným podílem zpěvu Michaela Stipea jsem vždy rád, doufám, že v tom nejsem sám. Nyní taková kritéria splňuje singl „Time Is the Killer“ doprovázený i klipem. Píseň otvírá právě vydanou krátkou desku „Time Gone“. Autorkou a převažujícím hlasem duetu je Rain Phoenixová, sestra zesnulého Rivera Phoenixe (blíže v „šlápotách“ č. 5). Celá věc se ostatně nese v duchu nostalgie: od úmrtí Rivera uplynulo čtvrtstoletí, a tak nepřekvapí, že zbylé dvě skladby zmíněného alba tvoří dosud nevydané písně Riverovy skupiny Aleka’s Attic.

Folk-countryovou hlasovou polohou blízko deskám R.E.M. z počátku devadesátých let, jemnými a střídmými aranžemi zase nedaleko náladě R.E.M. z období alba Up, připomene „Time Is the Killer“ například singl R.E.M. „Oh My Heart“. Ve videu si oba protagonisté střihnou nenucený tanec.

Viz dále:

www.youtube.com/watch?v=0DSc...

Zdroj:

pitchfork.com

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 75: R.E.M. u nás podruhé

27. 2. 2019 přidal zelvak

Musela to být dlouhá doba plná očekávání. R.E.M., tentokrát již jako rockoví velikáni, byli zdravotními okolnostmi nuceni odvolat jak pražský koncert z 26. 3. 1995, tak další termín – 11. 6. 1995. Této koncertní zastávky na své slavné Monster Tour se ale kapela odmítla vzdát. Napotřetí to vyšlo – ba sám Michael Stipe osobně lákal Pražany v ulicích k účasti.

Jedenáctého srpna 1995 vše klaplo. V pražské Sportovní hale tak R.E.M. – s předvojem v podobě kapely Echobelly („šlápota“ č. 45) – předvedli parádní sestavu skladeb. Zaznělo celých devět kousků z příslušné desky Monster, návštěvníci také mohli okusit tři písně, které později vyšly na dalším albu. Ač někteří pamětníci zmiňují mizernou akustiku i zmatečnou organizaci, samotní R.E.M. si, dle svých pozdějších vyjádření, této show velmi považují.

Zde na Remtýmu v sekci článků může čtenář lačnící po podrobnostech najít seznam na tomto vystoupení zahraných písní. Naneštěstí již nefunkční podstránka „messageboard“ webu www.rem.sk dlouhou dobu hostila detailní popis události, který zahrnoval očité svědectví.

Žádné komentáře

Benefice na podporu Chrise McKaye

26. 2. 2019 přidal zelvak

Přítel členů ukončených R.E.M., kolega hudebník, postava z města Athens a také fotograf mimo jiné pro tisk – to je Chris McKay. V roce 2017 se stal účastníkem autonehody, kterou nezavinil, a ač vyvázl živý, jeho zdravotní stav jde vzhůru jen pozvolna.

Aby se mohl svým koníčkům věnovat nadále, rozhodli se rozpuštění R.E.M. dražit kopie fotografie zachycující skupinu naposledy ve čtyřech (tedy i s Billem Berrym) oficiálně pospolu v Athens při koncertování. Snímek (na obrázku při této novince) pochází z roku 2006 a autorem je právě Chris.

Viz dále:

www.remhq.com

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 74: Sonic Youth

14. 1. 2019 přidal zelvak

„Zvukové mládí“, jak by se dal přeložit název dnes popisovaných Sonic Youth, již možná takovým mládím není. Vždyť hlavním aktérům je šedesát a více, nu a ústřední dvojice (dokonce manželská), basačka a zpěvačka Kim Gordonová a kytarista a zpěvák Thurston Moore, se rozešla roku 2011 (a o dva roky později rozvedla) – přitom právě pouto těchto dvou bylo vzorem pro šťastný pár v hudbě a základem kapely. Rokem 2011 se tak uzavřela i kariéra Sonic Youth, jež trvala od roku 1981 a přinesla úctyhodných 16 studiových alb.

Výše sepsané skutečnosti však nemohou vliv newyorských Sonic Youth, kteří nesli vlajku tzv. noise rocku, umenšit. Skupina zásadně změnila pohled na elektrickou kytaru a její použití v rocku; zástup kapel, které ovlivnila, je ohromný – zmiňme například i české nezávislé kytarovky Houpací koně a Please the Trees. A Kim Gordon, „ženská v kapele“, je ikonou sama o sobě.

Jako generační souputníci R.E.M. se s nimi prakticky nevyhnutelně potkali ve víru popularity hřmících kytar. Sonic Youth předskakovali na několika show Monster Tour v roce 1995 (část vystoupení byla naneštěstí zrušena), ojedinělá setkání byla při beneficích či hudebních cenách, o Backbeat Bandu již loni referoval Miloš. Nejmarkantnější stopou spolupráce zůstává studiový singl „Crush with Eyeliner“, kde hostuje Thurston Moore.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 73: Suicide

13. 1. 2019 přidal zelvak

„Naší filozofií bylo, že jednou z věcí, kterou Suicide nikdy nebudou dělat, je bavit.“ Tato slova patří Alanu Vegovi, všestrannému umělci, který v newyorském punkovém duu Suicide, kde působil také hráč Martin Rev, zpíval. Suicide punk (či, v jejich případě, „protopunk“) nejen hráli a vyznávali, ale také zakládali.

Co tedy Suicide prováděli, když nebavili hosty? Pumpovali energii, hlučeli, překračovali mantinely – a též provokovali. A dlužno dodat, že i přes nevalnou slávu v počátcích působení (s přestávkami fungovali 1970–2016) inspirovali, jejich odkaz velebí krom jiných Radiohead, U2, Daft Punk – a poctu složili i R.E.M. Stalo se tak na druhé straně singlu „Orange Crush“, kam pánové z Athens přidali svou podobu písně „Ghost Rider“, jež otvírala debutové eponymní album Suicide z roku 1977.

Martin Rev se stále věnuje hudbě, avšak Alan Vega zemřel 16. července 2016.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 72: R.E.M. a The Smiths

13. 1. 2019 přidal zelvak

Zástupci britského nezávislého rocku, jangle rocku a post-punku a také miláčci soudobého ostrovního hudebního tisku, britští The Smiths, působili v poměrně krátkém rozmezí let 1982 a 1987. Parta byla typická chytlavými vyhrávkami a texty plnými sžíravého humoru, v nichž stála v popředí také levicová politická idea. Jejich hudební motory, Steven P. Morrissey (zpěv), k němuž je odkazováno spíše prostě jako k „Morrisseymu“, a Johnny Marr (kytary a klávesové nástroje), však na kariéru kapely navázaly úspěšnými sólovými drahami.

Vztah mezi „Kováři“ a R.E.M. těkal mezi rivalitou (vždyť obě skupiny se pohybovaly ve stejném rajónu, byť na opačné straně Atlantiku) a vzájemným obdivem. Michael Stipe si prý s Morrisseym vyměnil „dva dopisy hlavně o literatuře“, osobní setkání bylo raritou (k vidění na snímku). A Marr si v rámci turné R.E.M. k albu „Accelerate“ v roce 2008 několikrát zahostoval na kytaru při „Fall on Me“.

A tak nejdůležitější skutečností pro fanouška R.E.M. jsou patrně stránky morrissey-solo.com. Na webu, který měl původně sloužit jako základna pro fanoušky Morrisseyho (potažmo The Smiths), se rozrostla fóra obsahující famózní množství bootlegů a vzácných hudebních materiálů ke stažení – i studnice obdobných hudebních souborů R.E.M.

Za následující doplnění čerpající z knihy „Mozipedia“ Simona Goddarda díky Petru Bláhovi:

Přátelství obou muzikantů bylo pro fanoušky i novináře zajímavé natolik, že přišly i spekulace o jejich poměru. Předmětem zájmu byla kupříkladu Morrisseyho píseň „Found Found Found“ – kdosi vybájil, že ji Morrissey napsal o Michaelovi. Ve druhé polovině devadesátých let však „Moz“ v médiích zmíněné fámy rázně vyvrátil.

Žádné komentáře

Mike nápomocný Bethii Beadmanové

13. 1. 2019 přidal zelvak

Britská zpěvačka a skladatelka Bethia Beadmanová byla svým způsobem „nalezenkyní“ Courtney Loveové. Ač se za své kořeny nestydí, učarovala jí Kalifornie, potažmo americká hudební scéna.

Umělkyně, která zaujala kritiky i hledače talentů silným hlasem a působivou hudbou, si nově hudebně padla do noty s Mikem Millsem. Na Remhq je odkaz na jejich čerstvé hudební dítko: píseň „Still My Baby“ – Mike přispěl hlasem, kytarou a perkusemi.

Viz dále:

bethiabeadman.com/

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 71: The Decemberists

13. 1. 2019 přidal zelvak

Prosinec je za námi teprve chvilku – a my si nyní představíme další, tentokrát skutečně výjimečnou, hudební skupinu propojenou s R.E.M. Navzdory „prosinci“ ve jménu zní správný překlad názvu The Decemberists, formace z amerického Portlandu, „děkabristé“.

Kapelu, kterou v současnosti tvoří zpěvák, kytarista a hlavní skladatel Colin Meloy, dále multiinstrumentalista Chris Funk, klávesačka a pianistka Jenny Conleeová, baskytarista Nate Query a bubeník John Moen, jsme mohli poprvé zaregistrovat v roce 2000. „Na triku“ má osm dlouhohrajících alb a řadu koncertních vystoupení, jež jsou výjimečná zapojováním publika a třeba i rekonstrukcemi dějinných událostí. Styl skupiny zahrnuje alternativní rock se silným vlivem amerického folku a country.

Po experimentech kupříkladu s albem založeným na vyprávěných historkách i rockové opeře se Decemberists na šesté desce, „The King Is Dead“ z roku 2011, ponořili do tradiční americké hudby. R.E.M. jsou zde přiznanou inspirací a na třech písních („Don’t Carry It All“, „Calamity Song“ a „Down by the Water“) hostuje sám Peter Buck. Deska byla opěvována pro svůj „rustikální nádech“.

Živě se Decemberists potkávali se členy R.E.M. v rámci skupin The Minus 5 či doprovodné skupiny Robyna Hitchcocka – Venus 3 (perlou je, že 10. června 2009 v přídavku zahráli Decemberists „Begin the Begin“). Na pódiu je bylo možno vidět i po rozchodu R.E.M. – jednalo se ponejvíce o americké hudební festivaly.

Poděkování za objev i zprostředkování hudby The Decemberists patří Michalu „ParanoidAndroidovi“ Hájkovi.

Žádné komentáře

Šlápoty R.E.M. č. 70: R.E.M. u nás poprvé

13. 1. 2019 přidal zelvak

Bylo to ještě za časů České a Slovenské Federativní Republiky – a za R.E.M. tu byl jen Michael Stipe. Přesto se jednalo o období vpravdě legendární – zmínka o Olomouci v textu písně „Disappear“ budiž toho důkazem.

Po pádu komunismu se k nám v červnu 1990 vydává na řadu třech koncertů (Praha – Výstaviště, Olomouc – Letní kino a Bratislava, kde však vystoupení znemožnil déšť) Michael Stipe se spřátelenými hudebníky (Natalie Merchantová, Billy Bragg, Cara Tivey a kapela The Coal Porters; jistě ještě přiblížím dále ve Šlápotách). Ačkoli R.E.M. byli ve Spojených státech amerických již pojmem, u nás je znala jen hrstka lidí. Z katalogu R.E.M. zaznělo pouze několik písní, velmi zdařilé jsou však i některé předělávky (kupříkladu „Hello in There“).

Michael obdivuje tuzemský kapitalismem nepoznamenaný kolorit a vnímá pro něj dobrodružnou zemi všemi smysly. Srdečný vztah s naší vlastí neváhá poté připomínat i ve víru dalších návštěv.

Poklad v podobě žurnalisty Petra Nosálka, nyní třiašedesátníka, který svou kariéru budoval třeba i pod BBC, nicméně v dotčeném období po revoluci byl zaníceným spolupracovníkem časopisu Rock & Pop, nám umožňuje poznat příhody blíže. Petr Nosálek totiž výpravu osobně doprovázel – a rád na to vzpomíná (ač se například v politických názorech se Stipem naprosto rozcházeli, novinář si přátelství mimořádně považuje). Rozhovor na serveru Ihned.cz z roku 2015 má sice omezený přístup, ovšem o deset let starší podobný příspěvek, který zajistili pro Upovy Rem.sk Moni a Andy, je stále k mání – viz odkaz níže. Záznamy z Olomouce jsou také ke zhlédnutí na internetových videoportálech.

Nu a my i nadále můžeme snít o tom, že se někde vynoří bootleg z vinného sklípku v Sedlešovicích nebo Petr Nosálek nechá vyvolat všechny své zapadlé fotografické filmy zachycující návštěvu z června 1990…

Viz dále:

www.rem.sk/28.php

Žádné komentáře

Doplnění Coldplay

12. 1. 2019 přidal zelvak

Poslední loňský příspěvek do cyklu „Šlápot R.E.M.“, který se věnoval uskupení Coldplay, jsem na základě glos od Miloše a Drabajse zpětně rozšířil. Díky, hoši!

Viz dále:

remtym.cz/index.php?se=nov&a...

Žádné komentáře

… a šťastný Nový rok 2019!

1. 1. 2019 přidal zelvak

Viz dále:

remtym.cz/index.php?se=fot&a...

Žádné komentáře

remtym = ŽelRem v. 4.0 grafika

vytvořil Želvák grafika

do provozu uvedeno 14. 9. 2008 grafika

podporuje IE, Mozilla, Opera grafika

HTML validní grafika