Želvák při startu tohoto pěkného seriálu psal, že by se nebránil příspěvkům ostatních fanoušků, tak si tedy po 45 dílech a bezmála 2 letech dovolím též přiložit polínko do ohně :-))
Zatímco britský domácí trh v devadesátých letech ovládal britpop, jednou z mála devadesátkových britských kapel, která přiměřeně uspěla i ve Spojených státech Amerických, jsou postgrungeři Bush.
Kapela vedená zpěvákem a skladatelem Gavinem Rossdalem si renomé vybudovala hned první deskou Sixteen Stone z roku 1992, obsahující mimo jiné obrovský hit Glycerine, dodnes často hraný v rádiích. K dalším známým písničkám Bush se řadí například Swallowed, Comedown nebo Machinehead, skladby povětšinou ze zmíněné první desky.
Po úspěchu po dobu devadesátých letech, během kterých nasázeli další 3 vcelku úspěšné desky (byť do značné míry ve stínu legendárního debutu), přišel začátkem nového tisíciletí ústup ze slávy a v roce 2002 ukončení činnosti, což v té době bylo pro kapely tohoto žánru celkem příznačné (vzpomeňme například Creed).
Stejně tak příznačná pak byla vlna reunionů těchto kapel o zhruba 10 let později, kde došlo (s novým kytaristou a baskytaristou a původním bubeníkem a samozřejmě předákem a autorem Rossdalem). Od té doby se vezou na vlně nostalgie, vydali další 3 desky, pilně koncertují, časy světové mainstreamové úspěšnosti však pochopitelně patří minulosti.
No a proč o téhle formaci píšu na těchto stránkách v této rubrice? Velké množství koncertních setlistů (dle databáze Setlist.fm k dnešku 114) včetně mediálně známého vystoupení na remaku festivalu Woodstock 1999 obsahuje píseň The One I Love, dílo, Berryho, Bucka, Millse s Stipea. Jde o skladbu, která kapelu Bush provází po většinu její existence, v závěrečné čtvrtině koncertu ji Bush hráli už v dobách největší slávy, stejně jako po reunionu. V současné době nechybí snad na žádném z koncertů. Na kompilaci největších hitů, obsahující živé CD, je verze Bush též vydána. Jak to dávnému hitu R.E.M. sluší v podání Bush můžete posoudit na přiloženém odkazu. |
|
|