Nejste přihlášen(a).
grafika
grafika  Veselé Vánoce 2018 28. 12. 2018 přidal zelvak
Viz dále: remtym.cz/index.php?se=fot&a... grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 69: Coldplay 20. 11. 2018 přidal zelvak
Chris Martin, Jonny Buckland, Guy Berryman, Will Champion. (Všímáte si, že některá z příjmení mají v sobě schovaná členy R.E.M.?) Britští Coldplay.

Skupina, která se okolo přelomu tisíciletí stala vlajkonošem britské „kytarové hudby“, odpálila kariéru v roce 1996. Od té doby uběhlo přes dvacet let a sedm studiových alb a z Coldplay se stal obří podnik. Na jedné straně pečlivá starost o image, dobré vztahy s kolegy, velkolepé koncerty, četné účinkování na dobročinných akcích a moderní skladatelství, na druhé nutnost vzdát se komplikovanějších postupů a experimentátorství. Coldplay vyprodávají haly a platí za elitu, leč ne všichni z původních fanoušků a poctivých kritiků zůstali na jejich straně. O předákovi Chrisovi pak někteří smýšlí jako o roztomilém romantikovi, jiní jako o „honibrkovi a kreténovi“ (citován Bono z rozhovoru, který poskytl v roce 2009).

S R.E.M. byli Coldplay vždy zadobře. Potkávali se třeba v rámci akcí na dobrou věc (vzpomeňme na Live 8), na podporu postiženým hurikánem Katrina na podzim roku 2005 dokonce vznikla předělávka skladby „In the Sun“, kde hlas Michaela Stipea podpořil Chris Martin (aby do sebe vše ladně zapadlo, autorem písně i účastníkem předělávky je Joseph Arthur a vše produkoval James Iha, dřívější člen The Smashing Pumpkins…). V témže roce se také spojil Michael Stipe u mikrofonu s Chrisem Martinem za klavírem, aby předvedli „Nightswimming“. Byl to prý také Martin, jenž poskytl radu pojmenovat první singl z alba „Accelerate“ názvem „Supernatural Superserious“ (pracovní titul zněl „Disguised“). Ještě loni, přesněji v říjnu 2017, si Peter Buck s Coldplay zahrál na počest zesnulého Toma Pettyho.

Coldplay se nikdy nebáli říct, že R.E.M. byli jejich vzory. Důkazem bylo zařazení předělávky písně „Everybody Hurts“ na koncertu Coldplay v Atlantě v září 2011, které mělo vzdát hold právě ukončeným R.E.M.

Za doplňující informace děkuji Milošovi a Filipovi (zvanému „Drabajs“).
Michael Stipe s Chrisem Martinem
grafika 4 komentáře
grafika  Blýskání na monstrózní časy 17. 11. 2018 přidal zelvak
Nevyřčený dotaz, zda se v rámci tradičních reedic po čtvrtstoletí dostane i na devátou dlouhohrající desku R.E.M., k našemu blahu zodpovídá na Remhq Bertis Downs. Událost vypukne v říjnu příštího roku.

R.E.M. pokračovali ve znovuvydávání desek po Automatic for the People, které se dočkalo vloni. Ohledně Monsteru mohla panovat nejistota, album je zlomem jak ve stylu R.E.M. (jenž se ukázal být velmi dobovým), tak v komerční popularitě skupiny (která poté začala klesat) – ostatně zastoupení písní z Monsteru na obou velkých „bestofkách“ vydaných po roce 2000 mluví za vše.

Bertis dává k dobru ranec vzpomínek na hektické období vážící se k vydání nejtvrdší desky R.E.M. a následnému turné. Připomíná též, že rok následující, tedy 2020, budeme slavit 40 let od založení skupiny.
Bertis a medvěd!
Viz dále: www.remhq.com grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 68: Indigo Girls 10. 11. 2018 přidal zelvak
Vydejme se dnes zmínit jednu ze skupin, která patřila k R.E.M. místně a zároveň těžila ze společné činnosti, zároveň však přerostla lokální význam.

Amy RayováEmily Saliersová tvoří již od roku 1985 duo Indigo Girls, jež stále funguje. Hrají již od studenských let, kdy se potkaly v georgijském Decaturu. Jejich tvorba je řazena k folkrocku a podobně jako u R.E.M. se pohybujeme spíše v melancholických náladách. Obě dámy jsou lesbičky a vynikají zájmem o společenské dění a dobročinné aktivity.

Roku 1987 vypustily Indigo Girls první desku, ta druhá (na snímku), eponymně nazvaná (a produkovaná Scottem Littem), dosáhla na platinové prodeje a dokonce vynesla formaci cenu Grammy. Alb natočily do roku 2007 necelou desítku s velkými gramofirmami za zády, poté se vydaly na dráhu vydávání hudby vlastními silami.

Propojení s R.E.M. bylo stěžejní mezi roky 1988 a 1993. Michael Stipe si zapěl v melodramatické „Kid Fears“ a muzikanti z R.E.M. hráli na „Tried to Be True“ (obě písně ze zmíněného druhého alba), o album později se ještě Peter Buck chopil horalského dulcimeru ve skladbě „World Falls“. Indigo Girls zajišťovaly R.E.M. předskakování v amerických zastávkách na turné 1989 (pamětníci popisují vystoupení jako nezapomenutelná), obě uskupení si také půjčovala doprovodné hudebníky. Třešničkou na dortu je píseň „I’ll Give You My Skin“ (experimentálnější milostná píseň, která vyšla pouze jako rarita) z roku 1989, na které Michael Stipe nejen zpívá, ale také je jejím spoluautorem.
Eponymní album Indigo Girls
grafika Žádné komentáře
grafika  Michaelův příspěvek pro uhynulou kočku 7. 11. 2018 přidal zelvak
Za neotřelou lze označit spolupráci umělců, mezi nimiž nalezneme Bona z U2, The National, Pharrella Williamse, Laurie Andersonovou a Michaela Stipea. Osobnosti přispěli na album „Souris Calle“, které je věnováno a koncepčně připraveno jako pocta a vzpomínka na pošlou kočku jménem Souris, která patřila francouzské umělkyni Sophii Calle a byla její životní společnicí.

Na jedné ze 37 skladeb kolekce Michaelovi připadlo „konejšivé broukání“ v kousku „Souris Nocturne“.
Souris Calle
Viz dále: www.remhq.com grafika 1 komentář
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 67: Tisk a Allan Jones 1. 11. 2018 přidal zelvak
Znalce příběhu R.E.M. nepřekvapí fakt, že naši idolové si cestu ke slávě mimo jiné vydobyli tak, že po domácích Spojených státech vzali útokem Velkou Británii. Šikovným pomocníkem jim byl tisk.

Zmiňme hudební týdeník Melody Maker (založený roku 1926) a konkurenční týdeník New Musical Express (též „NME“; založený v roce 1952); první se v roce 2000 stal součástí druhého. Oba přinášely žhavé novinky z hudební scény a notně přály méně známým, ale nadějným jménům. Tištěná verze NME přestala vycházet letos v březnu.

Stěžejním jménem je novinář a redaktor Allan Jones (na snímku). Pracoval v Melody Makeru od roku 1974, o deset let později usedl do křesla šéfredaktora. V roce 1985 podnikl kvůli rozhovoru s tenkrát nepříliš známými R.E.M. cestu do amerických Athens. Ti mu zájem nezapomněli – legendárním je focení z prosince 1991, kdy horlivý Michael Stipe donutil celou kapelu, aby oblékla střelené kostýmy.

Roku 1997 utíká Jones z Melody Makeru do svého nového hudebního měsíčníku Uncut, post nejvyššího v Uncutu opouští v roce 2014. Sluší se vyzdvihnout speciální sběratelské číslo časopisu Uncut, 148stránkové vydání shrnující interview z dobových tiskovin a retrospektivní recenze alb R.E.M. – bylo vydáno při příležitosti rozchodu R.E.M. v roce 2011.
Allan Jones
grafika Žádné komentáře
grafika  Kniha fotografií R.E.M. od Toma Sheehana 14. 11. 2018 přidal zelvak
Úkazem hodným pozornosti je kniha „R.E.M: Athens GA – R.E.M. In Photographs 1984–2005“. Nedávno vyšedší 240stránkové dílo je souborem fotografií R.E.M., které pořídil britský fotograf Tom Sheehan. Některé ze snímků nebyly do této chvíle zveřejněny. Publikaci přináší vydavatelství The Flood Gallery.

Tom Sheehan, umělec napojený na scénu ostrovní hudební publicistiky, zvěčňoval kromě R.E.M. i jiné hudební hvězdy, kupříkladu The Cure, Manic Street Preachers nebo Radiohead.
Kniha fotografií R.E.M. od Toma Sheehana
Viz dále: www.tomsheehan.co.uk/index.h... grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 66: Graveworm 9. 10. 2018 přidal zelvak
Není předělávka jako předělávka, chtělo by se říci. Obzvláště při poslechu jedné perličky, kterou bedlivý čtenář před zhruba sedmi lety mohl zaznamenat i na Remhq.

Gotickymetaloví Graveworm z italského Brunecku, kteří se dali dohromady až v roce 1992, přidali na americkou verzi svého alba „Engraved in Black“ svou představu toho, jak by měla znít „Losing My Religion“ od R.E.M. Osobně jsem měl s nahrávkou tu čest ještě za středoškolských let, když jsem v rámci písňové volenky na jedné rockotéce zažádal o R.E.M., ale diskžokej od džentlmenů z Athens neměl nic jiného…
Engraved in Black
grafika 2 komentáře
grafika  Peter Buck a Ian McNabb 9. 10. 2018 přidal zelvak
Sotva hudební nezmar a promiskuita dokončil turné s Josephem Arthurem, chlubí se Peter Buck další kolaborací. Tentokrát s Britem Ianem McNabbem.

McNabb stál v čele liverpoolské skupiny The Icicle Works, aktivní v osmdesátých letech. Poté se skladatel a hudebník vydal na samostatnou dráhu a blýskl se též například v doprovodných skupinách Ringo Starra či Neila Younga.

Peter popisuje, že muzikanti se seznámili již během období, kdy R.E.M. poprvé vystoupili v Londýně. Tvorbu McNabba obdivuje a nyní představuje píseň „Aquamarine“, která nedávno vzešla z korespondence dua autorů. Je stylem zakotvená mezi rockem a folkem, fanouškovi R.E.M. možná obraty kytar připomenou skladbu R.E.M. „Until the Day Is Done“.
Ian McNabb
Viz dále: remhq.com grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 65: Record Store Day 9. 10. 2018 přidal zelvak
Record Store Day („Den obchodů s hudebními nosiči“) je poměrně mladou tradicí (od roku 2008) vzniklou ve Spojených státech amerických, která je nyní již celosvětově rozšířenou. Hlavní svátek se koná každý rok v dubnovou sobotu.

Cílem akce je podpořit místní kamenné obchody s hudbou. Někteří muzikanti se zapojují vydáním zvláštních, jinak nedostupných artefaktů, přítomností v konkrétním podniku či upozorněním na svátek.

R.E.M. akci podporovali od samého zrodu (prvním příspěvkem byla speciální vinylová edice singlu „Supernatural Superserious“), načež jí zůstali věrni: vyšly mj. exkluzivní modrá edice „Chronic Town“ (2010), omezená nakládka singlů z alba „Collapse into Now“ pro milovníky gramofonu (2011), několik písní „uťatých“ z disku „Live in Greensboro“ doprovázejícího reedici alba „Green“ (2013), luxusní verze „Unplugged: The Complete 1991 and 2001 Sessions“ na čtyřech LP deskách (2014) či vinylová singlová předělávka od Syda Barretta (2015).

Není se čemu divit – nebýt obchodu Wuxtry Records v amerických Athens, kdo ví, zda by se R.E.M. byli někdy vůbec potkali…
Record Store Day
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 64: Kristin Hershová 6. 10. 2018 přidal zelvak
Ranou souputnicí R.E.M. byla hudebnice Kristin Hershová, která pochází z americké Atlanty.

Na hudební scéně se pohybovala s kapelami Throwing Muses50FootWave, mnoho prací ale také vytvořila jako samostatná umělkyně – má za sebou jedenáct sólových alb. Hudebními polohami se Kristin oddává jak syrovým kytarovým výbuchům po vzoru amerického punku, tak jemným skladbám se střídmými aranžemi.

V prapočátcích volila se svou první skupinou taktiku dobytí Velké Británie – podobně jako R.E.M. v polovině osmdesátých let. Perličkou je, že jako předskokani Throwing Muses jeli poprvé do Evropy později slavní Pixies. Zajímavý je postoj této ženy ke komerci – Hershová se snaží udržet si nezávislost (dokonce v jeden moment „rozdala“ svou hudbu na internetu volně ke stažení), nikdy se nedostala na výsluní.

Kromě blízkosti duší a zeměpisných okolností ji s R.E.M. spojuje fakt, že na její první singl „Your Ghost“ (1994) poskytl hlas Michale Stipe. Píseň stojí za poslech už kvůli nezvyklé použité hlasové poloze zpěváka R.E.M.
Kristin Hershová
grafika Žádné komentáře
grafika  Michael Stipe a hnutí Cancelkavanaugh 4. 10. 2018 přidal zelvak
Další politická veřejná debata hýbe Spojenými státy americkými – a Michael Stipe, zpěvák někdejších R.E.M., se zapojuje aktivně.

Americký prezident Donald Trump vyprovokoval některé činitele i občany tím, že do Nejvyššího soudu nominoval Bretta Kavanaugha. Ten je ovšem nyní již několikanásobně obviněn ze sexuálního zneužívání žen – patrně vše se odehrálo za „bujarého mládí“. Snad ještě větším problémem ale je, že možný budoucí člen Nejvyššího soudu se snaží vyhnout vyšetřování a zlehčovat obvinění.

V rámci tažení #CancelKavanaugh vyzývá mezi jinými Michael k tomu, aby lidé kontaktovali svého senátora a přesvědčili ho, aby se postavil proti povýšení Kavanaugha.
Cancelkavanaugh
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 63: Scott Litt 3. 10. 2018 přidal zelvak
R.E.M. za svou kariéru spolupracovali s celou řádkou zajímavých producentů. Za nejvýznamnější pro obě zúčastněné strany však můžeme beztrestně pokládat léta strávená se Scottem Littem.

Americký producent začínal již na počátku osmdesátých let. Podílel se na produkci výrazného hitu „Walking on Sunshine“ britsko-americké skupiny Katrina and the Waves, ale úspěch přišel až s albem R.E.M. „Document“. S kapelou si sedl natolik, že se v jeho producentské režii uskutečnilo dalších pět alb s R.E.M. – byla to první smlouva s Warner Brothers a komerční vrchol kariéry skupiny, během něhož R.E.M. nejednou vystřídali hudební styl.

Mezi další díla produkovaná Scottem Littem patří věhlasná kolekce „MTV Unplugged in New York“ od Nirvany (Litt měl být dokonce povolán k přelomové „Nevermind“, ale netroufl si na to), písně či alba kupříkladu New Order, Ziggyho Marleye, Patti Smithové či skupiny Hole.

Cesty R.E.M. a Scotta Litta se rozdělily v roce 1997.
Scott Litt
grafika Žádné komentáře
grafika  Chystá se vydání box setu R.E.M. At The BBC 8. 9. 2018 přidal Miloš-V
Dne 19. října se chystá vydání obsáhlého box setu nyní již 7 let neaktivních R.E.M. Po archivních položkách Unplugged, obsahující slavné koncerty z cyklu MTV Unplugged, a kolekci šesti DVD televizních vystoupení s titulem REMTV se tak dočkáme (nepočítaje reedice) již třetí kolekce fyzických nosičů, obsahujících archivní materiál.

Box set bude obsahovat, jak jeho titul R.E.M. At The BBC napovídá, záznamy televizních a rozhlasových vystoupení R.E.M. na vlnách britské veřejnoprávní stanice. V plné verzi bude box set obsahovat úctyhodných 8 CD a jedno DVD. Na nich pak najdeme záznamy nejen z klasických pořadů standardního formátu z let 1984 až 2008 v čele s John Peel Sessions, ale také záznam kompletního koncertu z londýnské zastávky turné k desce Monster z roku 1994 (je třeba poznamenat, že tento živák je pro nás fanoušky cenný zejména tím, že toto období je jediné, ze kterého oficiální živák R.E.M. dosud nevyšel) a kompletní záznam hlavního koncertu festivalu Glastonbury '99. Na DVD pak vedle očekávaného obsahu zaujme především dosud pouze v době premiéry vysílaný dokumentární film z doby desky Accelerate.

Pro koho by celá tato edice byla příliš, může sáhnout po titulu The Best Of R.E.M. At The BBC, což je shrnutí box setu R.E.M. At The BBC na ploše 2 CD, respektive 2 LP, doplněné digitálním obsahem.

Více informací včetně detailního popisu obsažených nahrávek lze najít na přiloženém odkazu (oficiální zdroj).
R.E.M. At The BBC
Viz dále: www.remhq.com/news/r-e-m-at-... Zdroj: www.remhq.com/news/r-e-m-at-the-bbc-coming grafika 1 komentář
grafika  Uzavření anket na Remtýmu 14. 8. 2018 přidal zelvak
Poněvadž jsem při sešívání těchto stránek v roce 2008 nepočítal s tím, že výsledky anket budou v budoucnu narušovat roboti, kteří procházejí weby, a nyní nenajdu čas na potřebné úpravy, ukončuji nyní možnost hlasovat do anket. Smysl tím pádem nemá ani vytvářet ankety nové.

Všechny proběhlé ankety včetně výsledků však fanouškům zůstávají otevřené k prohlížení.
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 62: Linda Hopperová a Magnapop 12. 8. 2018 přidal zelvak
Michael Stipe a Linda Elizabeth Hopperová byli spolužáky na vysoké škole, jejich přátelství se odrazilo i v hudební tvorbě. Chvíli vedle sebe dokonce stáli ve formaci Tanzplagen, poté v rámci hudební scény v amerických Athens vznikla skupina Oh-OK, v níž vedle sebe kromě bubeníka působily Linda Hopperová a Lynda Stipeová, Michaelova sestra.

Na sklonku osmdesátých let dvacátého století se zrodila skupina Magnapop (význačná kombinací popového zpěvu a tvrdé kytary), kterou Linda Hopperová vedla. Jejich eponymní první dlouhohrající desku z roku 1992 produkoval sám Michael Stipe a najdeme na ní píseň „Favorite Writer“, již o více než deset let později předělali R.E.M. a vydali jako součást singlu „Bad Day“. Magnapop také předskakovali R.E.M. na turné v roce 1995.

I přes personální obměny a těžkosti s nahrávací firmou v devadesátých letech fungují Magnapop dodnes.
Linda Hopperová
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 61: Kohoutek 5. 8. 2018 přidal zelvak
Kometa Kohoutek, řádným označením C/1973 E1, je hvězdným tělesem, které způsobilo poprask v roce 1973. Kometu jako první zpozoroval a popsal 7. 3. 1973 původem český astronom Luboš Kohoutek (po roce 1968 emigroval do Západního Německa); tento vědec má na svém kontě řadu dalších astronomických objevů.

Kometa měla být na přelomu let 1973 a 1974 jasným a zářícím úkazem na nebi, proto se jí přezdívalo „Kometa století“. Ač byla viditelná pouhým okem, nakonec přinesla daleko menší podívanou, než se čekalo – přišlo tak spíše „zklamání století“. Na každý pád se dostala i do kulturního povědomí – odkazy na Kohoutkovu kometu nalezneme v seriálech Peanuts či Simpsonovi, z hudebního rajónu v umění Pink Floyd, Sun Ra či Kraftwerk.

R.E.M. napsali skladbu „Kohoutek“ na svou desku „Fables of the Reconstruction“ z roku 1985. Hvězdné těleso je v ní metaforou ztracené lásky. Nedivme se – Kohoutkova kometa se má k Zemi opět přiblížit asi za 75 000 let.
Kohoutkova kometa
grafika Žádné komentáře
grafika  The Baseball Project je zpět 1. 8. 2018 přidal zelvak
Po jisté odmlce a snad již zažehnané cévní příhodě Scotta McCaugheyho se vrací originální hudební těleso The Baseball Project – přátelé Peter Buck, Mike Mills, Steve Wynn, Linda Pitmonová a Scott McCaughey vyrážejí na koncerty po Spojených státech amerických, kdy budou hrát a zpívat o oblíbeném sportu. (Na snímku chybí Peter Buck.) Baseball Project bez Bucka
Zdroj: remhq.com grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 60: Paisley Underground 31. 7. 2018 přidal zelvak
Hnutí či hudební žánr Paisley Underground značil odnož takzvaného jangle popu, která se zrodila v Kalifornii v osmdesátých letech minulého století. Klíčovou přísadou byla psychedelie. Rébus o vejci a slepici připomíná snaha zjistit, zda R.E.M. ovlivnili či přímo zformovali tento styl, či se jím naopak nechali inspirovat.

Úspěšným příslušníkem byla dívčí kapela The Bangles (na obrázku), která osvěžila „osmdesátky“ řadou hitů – připomeňme „Manic Monday“ nebo „Eternal Flame“. The Bangles se po přestávce vrátily v roce 1998 a působí dodnes.

S R.E.M. měli vždy dobré vztahy The Dream Syndicate (v první polovině 80. let The Dream Syndicate našim hrdinům třeba předskakovali), stmelení Stevem Wynnem a vrátivší se v roce 2012 po pauze – Steve v současnosti také účinkuje v partách se členy bývalých R.E.M.

Vlnu Paisley Underground nechali ovlivnit své umění i déle působící muzikanti, kupříkladu Prince.
The Bangles
grafika Žádné komentáře
grafika  Publikace fotografií Michaela Stipea 27. 7. 2018 přidal zelvak
Frontman našich neaktivních hrdinů R.E.M. Michael Stipe se nikdy netajil ambicemi tvořit v oblasti vizuálního umění; zvláštní slabost měl pro fotografii.

Řadu snímků, zatím tedy první vydání, ukazuje světu ve formě knihy právě nyní – sbírka zabírá 37 let autorova tvůrčího života, přičemž na některých fotografiích je Michael modelem.

Podrobnosti je možné získat na odkazu níže, a to v článku zpravodajských stránek The Guardian.
Fotografie Michaela Stipea
Viz dále: www.theguardian.com/artandde... Zdroj: Remhq.com grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 59: Bruce Springsteen 11. 7. 2018 přidal zelvak
„Nechceme bagatelizovat Ameriku, jen nejsme schopni ji vidět tak jako Bruce Springsteen,“ prohlásil prý k albu Document Peter Buck. Jak však umělci zráli, hrany se obrousily.

Bruce Frederick Joseph Springsteen, neboli také „The Boss“, je legendou amerického rocku, který často protkává folkovými prvky. Velký úspěch sklidil mimo jiné za chytlavé skladby, jejichž texty se zabývaly společenskými tématy, a za energická živá vystoupení. Je hrdým rodákem z New Jersey a jeho hudební kariéra trvá již od roku 1964.

Nejdříve se Springsteen angažoval pouze v charitativní činnosti, ale po roce 2000 se rozhodl opustit politickou neutralitu. V roce 2004 se tak potkal na jednom pódiu mimo jiné s R.E.M. v rámci koncertního turné „Vote for Change“, jehož snahou (nakonec neúspěšnou) bylo dostat na post amerického prezidenta demokratického kandidáta Johna Kerryho. Muzikanti se spolčili, aby společně předvedli také písně R.E.M. „Man on the Moon“, „Bad Day“ či „Permanent Vacation“, ale i hit Bruce Springsteena „Born to Run“. Na dobročinných akcích se se Springsteenem jednotliví členové bývalých R.E.M. potkávali i po rozchodu skupiny.
Michael Stipe a Bruce Springsteen
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 58: The Replacements 24. 6. 2018 přidal zelvak
Mezi roky 1979–1991, s několikaletým „vzpomínkovým“ návratem až po roce 2010, obšťastňovala hudební scénu čtyřčlenná kapela The Replacements z americké Minnesoty. Pánové hráli alternativní punk rock a stihli vydat sedm dlouhohrajících alb.

Soubor proslul kombinací jednoduchých, upřímných písní s texty, v nichž se vypravěč mnohdy utápí a zase hledá sám v sobě. Poznávacím znamením byl také hrubý, „vycí“ zpěv předáka Paula Westerberga. Zvláštní kapitolou byla živá vystoupení, předem neodhadnutelná, často plná záměrného odcizení od publika a zamlžená alkoholem.

Replacements absolvovali jako předskokani R.E.M. osm koncertů v rámci turné v létě 1983, sami ovšem uznali, že vystoupení nebyla dobrá. Nezbývalo mnoho a jejich následující desku, ceněnou „Let It Be“, mohl produkovat Peter Buck; v době nahrávání ale ještě skupina neměla dostatek skladeb, padla tedy jiná volba. Peter alespoň, dle svých slov, poskytl několik nápadů a drobně dohlížel.
The Replacements
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 57: Live 8 5. 6. 2018 přidal zelvak
Irský muzikant Bob Geldof a skotský zpěvák a producent Midge Ure (který se dostal do povědomí nejprve jako předák kapely Ultravox) se dali dohromady k velkým cílům.

Když v roce 1985 vypukl hladomor v Etiopii, konaly se pod taktovkou obou osobností zároveň benefiční koncerty v Londýně a v Philadelphii – účast byla hvězdná, dominovali Queen, David Bowie, Sting či Neil Young. Akce nesla název „Live Aid“ a byla díky médiím celosvětovou událostí. R.E.M., v té době vlastně světu velké hudby neznámí, se nezúčastnili.

Oba výše zmínění pánové stáli i za akcí „Live 8“, jež se odehrála o dvacet let později, v červenci 2005, předcházela setkání států G8 ve Skotsku a měla vynést peníze pro chudé státy Afriky. Propojení přes televizní obrazovky již nikoho nepřekvapilo, pódia stála kromě osmi dotčených vyspělých zemí i v Africe. V londýnském Hyde Parku, vedle impozantních jmen jako Pink Floyd, Elton John, Madonna, U2 nebo Paul McCartney, vystoupili už také R.E.M. Zazněly skladby Imitation of Life, Everybody HurtsMan on the Moon.
Michael na Live 8
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 56: Air 5. 6. 2018 přidal zelvak
Francouzi Nicolas Godin a Jean-Benoît Dunckel tvoří hudební dvojici Air, působící na poli elektronické hudby. Skupina se začala tvořivě projevovat v polovině devadesátých let minulého století a ovlivnila scénu nejenom prostřednictvím řadových alb, ale též soundtracků.

Když R.E.M. vypustili do světa desku Reveal, skloňovali hudební znalci mimo jiné vliv Air a jejich stylu; Michael Stipe dokonce přímo na koncert Air zašel. Poklonu jim vysekl i Mike Mills.

Na závěr doplním, že remixové album Air z roku 2002 (přebal na fotce) obdrželo lišácký název „Everybody Hertz“.
Everybody Hertz
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 55: Miloš Forman a Muž na Měsíci 1. 5. 2018 přidal zelvak
Tento obsah jsem původně plánoval jako „zlatý hřeb“ na závěr cyklu „šlápot R.E.M.“. Čas je však neúprosný dirigent a nikoho nešetří.

Česko-americký režisér, scenárista a herec Miloš Forman se vyznamenal již snímky na domácí půdě, avšak až jako emigrant do Spojených států amerických dobyl čestnou příčku mezi nejslavnějšími režiséry. Přestože jeho snímky „Přelet nad kukaččím hnízdem“, „Amadeus“, „Lid versus Larry Flynt“ a další předvedly nadčasovou kvalitu, my se dnes zaměříme na jeden jediný.

„Muž na Měsíci“, film z roku 1999, se věnoval Andymu Kaufmanovi, svéráznému americkému herci a jeho krátké kariéře. Téže osobnosti zasvětili R.E.M. text své klasické písně se shodným názvem „Man on the Moon“, a k výše zmíněnému filmu dodali R.E.M. dokonce skoro celý zvukový podklad. Kromě instrumentálních pasáží zaujme i zvlášť vytvořený singl, „The Great Beyond“, který v rádiích zabodoval sám o sobě. Jedná se o nejrozsáhlejší počin R.E.M. na poli filmové hudby.

Miloš Forman nás opustil 13. dubna 2018 ve věku 86 let.
Jim Carrey a Miloš Forman
grafika Žádné komentáře
grafika  Rozlítaní exčlenové R.E.M. 1. 5. 2018 přidal zelvak
Jaro 2018 zastihlo hrdiny z někdejších R.E.M. každého na své hudební dráze.

Peter Buck se chlubí písní vyšedší ze spolupráce s Josephem Arthurem. (Společnou hudební spolupráci jsem již popsal dříve.) Píseň má název „I Am the Moment“.

Mike Mills si razí svou cestu bližší klasickému umění. Spolu s parťákem Bobbym McDuffiem koncertují po Spojených státech, poslední vystoupení této šňůry se odehrálo s místním orchestrem v městečku Naples na Floridě 29. dubna.

Michael Stipe se nechal 23. dubna pozvat (spolu s Bruce Springsteenem) jako zpěvák na pódium k Patti Smithové, která v rámci filmového festivalu v newyorské Tribece i vystoupila. Na odkazu níže si také můžete poslechnout žhavý artefakt – píseň Michaela Stipea, pojmenovanou „Future, If Future“ – krátký elektronický experiment.
Future If Future
Viz dále: www.remhq.com/news/michaels-... Zdroj: remhq.com grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 54: Faith No More 1. 5. 2018 přidal zelvak
Jedna z nejvýznamnějších kapel na hřišti alternativního metalu, kalifornští Faith No More, začala hrát již v roce 1979, na výsluní se však hudebníci podívali až na konci osmdesátých let, a to po výměně na pozici zpěváka. Tím je dodnes excentrik Mike Patton. Jejich vliv hrdě přiznává řada zástupců tzv. nu metalové vlny (jmenujme System of a Down), pro Českou republiku (vedle silné fanouškovské základny) je významná i přední strana obalu desky „Album of the Year“, kam Faith No More umístili fotografii T. G. Masaryka.

R.E.M. a Faith No More spolu nikdy nehráli (mělo se to stát v červnu 1995 ve Španělsku, šlo však o nešťastnou část turné R.E.M., kterou poznamenaly zdravotní problémy, a vystoupení byla zrušena). Velmi poutavé je ale zejména období, kdy obě tělesa prorazila – patrné jsou otisky doby i vliv nahrávací firmy, kterou byli u obou Bratři Warnerové. Ke srovnání skvěle poslouží dvojice písní „Get Up“ a „Underwater Love“, o nadčasovosti svědčí poměření „The One I Love“ a „Black Friday“.

Do hudebních encyklopedií se ovšem zapsala informace, že – stejně jako od R.E.M. – i od Faith No More v době vrcholu slávy odešel stěžejní člen za… farmařením. Jim Martin opustil skupinu v roce 1993, podle bulvárních zdrojů bylo jeho zájmem mimo jiné vypěstovat rekordní dýni.
Faith No More
grafika Žádné komentáře
grafika  Den R.E.M. 2018 28. 4. 2018 přidal zelvak
Den R.E.M. 2018
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 53: Jimmy Webb 1. 4. 2018 přidal zelvak
Jednomu z nejvýraznějších amerických skladatelů populární hudby bude letos v srpnu 72 let.

Jimmyho Webba proslavila řada šlágrů, pro nás zvláštní význam nese jeho melancholická píseň „Wichita Lineman“, s níž jako první zažil úspěch Glen Campbell. K obrazu svému ji poté zpracovala řada umělců, nechyběli R.E.M. – byla kupříkladu několikrát zahrána na turné v roce 1995, jedna z verzí zkrášlila singl „Bittersweet Me“.

Dodám jen, že podle Petera Bucka pracovní název singlu R.E.M. „All the Way to Reno (You’re Gonna Be a Star)“ – jako pocta výše zmíněnému hudebníkovi – zněl „Jimmy Webb on Mars“.
Jimmy Webb
grafika Žádné komentáře
grafika  Doplnění ke Šlápotám – Revival Band 1. 4. 2018 přidal zelvak
Při domácím úklidovém „kramaření“ mi padla do rukou obálka s fotografiemi od pana Ivana Chmelaře, jež jsem obdržel před více než deseti lety.

Zachycují koncert (datace i lokace neznámé) českého R.E.M. Revival Bandu, který si možná pamatujete z posledního „šlápotového“ příspěvku loňského roku.

Když budete mít chvilku, mrkněte ve fotogalerii. Třeba tam poznáte někoho známého.
R.E.M. Revival Band
Viz dále: remtym.cz/index.php?se=fot&a... grafika Žádné komentáře
grafika  Peter Buck a Standa Hložek 1. 4. 2018 přidal zelvak
Deset let po vydání alba R.E.M. Accelerate nám alespoň jeden jejich člen přináší radost. V rámci kolaborací Petera Bucka – a přiznejme si, že to bylo otázkou času – přichází přímo na prvního dubna novina, že bývalý kytarista R.E.M. spojil síly s kultovním Stanislavem Hložkem, nestorem české alternativněrockové scény.

Peterovi učaroval epos „Holky z naší školky“: nejprve jej zaujala podoba frázování se slavnou „Man on the Moon“ („jé, jé, jé, kdepak ty…“ vs. „yeah yeah yeah yeah“), poté si nemohl nechat ujít historickou souvislost, že táž skladba v textu inspirovala nezapomenutelnou „Another Brick in the Wall“ od Pink Floyd (přestože vznikla až po ní – Hložek s Kotvaldem byli prostě neuvěřitelní). Muzikanti si padli do oka na vytříbeném festivalu „Impulz – stoupne ti pulz!“ v progresivním divadle Karlín v Praze.

Duo se obklopilo dalšími experimentálními hudebníky mimo hlavní proud (Michal David, Justin Bieber, Dan Nekonečný, Slza), chystané album tedy bude patrně klenotem středoevropské soudobé alternativy a zahýbe hudebními dějinami. Na velkolepém turné by podle prozatímních spekulací měli účinkovat jako předskokani postpunk-raveoví Eva a Vašek.
Peter a Standa
Zdroj: Upreal grafika 1 komentář
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 52: The Backbeat Band 29. 3. 2018 přidal Miloš-V
V tomto díle se budeme věnovat jednorázovému projektu The Backbeat Band, který vznikl za účelem nahrání soundtracku k filmu Backbeat z roku 1994.

Tento film je dramatem, inspirovaným hamburským obdobím raných Beatles. I proto je z povahy věci jasné, že soundtrack tvoří covery starých rock'n'rollů, které Brouci hráli na koncertech dříve, než se stali slavnými.

Samotný The Backbeat Band je pak skutečnou supergroup alternativního rocku první poloviny devadesátých let. Paulovy pěvecké party si střihnul Dave Pirner, předák zde již zmíněných Soul Asylum, v pozici Johna se představil kapelník The Afghan Wings Greg Dulli. Kytar se ujali Thurston Moore z kultovní noisové kytarovky Sonic Youth a Don Fleming z formace Gumball. Za bicí se posadila nadcházející rocková superstar a pozdější frontman Foo Fighters, Dave Grohl, toho času však zatím 'jen' bubeník Nirvany. A co tedy vytvořilo nesmazatelnou šlápotu R.E.M. na tomto projektu? Jak již asi tušíte, rytmickou sekci spolu s Davem Grohlem tvořil baskytarista Mike Mills… ten si také zazpíval lead vocal ve skladbě Roadrunner.

Pro úplnost ještě zmiňme, že ve filmu, nikoli však na soundtracku, se objevil epizodně též v roli zpěváka slavné Elvisovky Love Me Tender slavný představitel hardcore punkové scény Henry Rollins, a na archivních záběrech krátce též originální Beatles.

Na přiloženém odkazu si celé album se soundtrackem lze poslechnout v plné délce.
The Backbeat Band
Viz dále: www.youtube.com/watch?v=wNVX... Zdroj: www.allmusic.com/album/backbeat-original-s grafika 2 komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 51: Joseph Arthur 13. 3. 2018 přidal zelvak
Jako přímou nahrávku, kterou nelze propást, jsem vzal část předchozí novinky – tu o novém uskupení „Arthur Buck“.

Rockový hudebník a zpěvák (či písničkář, chcete-li), také ale například výtvarný umělec Joseph Arthur pochází z Ohia ve Spojených státech amerických. Ať už sólově či v doprovodu kapely, vryl Joseph své jméno do dějin populární hudby svým neotřelým používáním hudebních smyček a rozostřených kytar. Půvabným rysem jeho koncertů bývá skutečnost, že si vznikající hudbu nahrává a poté zrovna předává přítomným fanouškům na památku.

Arthura „objevil“ Peter Gabriel (koho těší uzavřené kruhy tak jako mě, nechť se vrátí ke šlápotám číslo 16…) v polovině devadesátých let minulého století, všiml si ho ale také hudební detektiv Peter Buck. Když v roce 2005 hurikán Katrina zpustošil New Orleans, stala se Arthurova skladba In the Sun hymnou pomoci (zpívali ji společně Michael Stipe a Chris Martin z Coldplay). Joseph Arthur předskakoval R.E.M. na šňůře k Around the Sun (několikrát se k nim také připojil s kytarou), R.E.M. ho též vzali s sebou do Evropy. Tím můžeme vysvětlit, že na jeho čtvrté studiové desce (kterých má k dnešnímu dni už téměř stejně jako R.E.M. celkově) se podíleli Filharmonici města Prahy.
Joseph Arthur
grafika Žádné komentáře
grafika  První třetina roku 2018 u ex-R.E.M. 13. 3. 2018 přidal zelvak
Na počátku letošního roku udílel hudební magazín NME výroční ceny, R.E.M. měli jako želízko v ohni v kategorii reedic znovuvydanou Automatic for the People. Ocenění jim však „vyčadili“ přátelé z Radiohead s opětovně vydanou OK Computer.

Michael Stipe přispěl do řady „My Songbook“ magazínu The Guardian. Zadáním bylo zvolit několik písní z tvorby skupiny, které si její bývalý zpěvák oblíbil. Výběr potěší zejména milce pozdější tvorby kapely. Součástí je krátký rozhovor. Odkaz k mání u paty novinky.

Kdo by chtěl propadnout šílenství, může toužit stát se encyklopedistou nekonečných kvant tvorby Petera Bucka. Neúnavný kytarista se opět spolčuje, tentokrát s Josephem Arthurem, v kapele nazvané prostě Arthur Buck. Má jít o jiskrný styl vzdálený od známé tvorby obou hrdinů, na obzoru lze spatřit desku i koncertní šňůru, která prý zasáhne i Evropu.
Arthur Buck
Viz dále: bit.ly/2Dj5sGF grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 50: Pearl Jam 13. 3. 2018 přidal zelvak
Vzájemná podpora, sdílení pódia, popichování, obdiv, společenská a politická odpovědnost, respekt. Tak a určitě i mnohými jinými slovy by se daly popsat vztah a styčné body kariér nyní neaktivních R.E.M. a stále živoucích Pearl Jam z amerického Seattlu.

Uskupení se středobodem v podobě Eddieho Veddera odstartovalo kariéru v roce 1990. Přestože k zařazení kapely do proudu „grunge vlny“ devadesátých let dvacátého století měli někteří výhrady, objevují se i názory, že Vedder je posledním žijícím frontmanem velké kapely z této éry. Pearl Jam prosluli těsným kontaktem s fanoušky a důrazem na živá vystoupení, což také jistě přispělo k jejich slávě, která trvá dodnes. Přitom ale skupina rozhodně nebyla izolovaná, naopak na koncertech mnohdy reagovala na aktuální dění – vzpomeňme na živé provedení písně R.E.M. It Happened Today při příležitosti rozchodu R.E.M. v roce 2011. (Na albové verzi téže písně z alba R.E.M. Collapse into Now koneckonců Vedder hostoval.)

Stejně jako R.E.M. i Pearl Jam pokořili Rokenrolovou síň slávy první rok, kdy se o to mohli ucházet; u druhé jmenované formace to bylo v roce 2017, deset let po R.E.M. Aby se kruh uzavřel, připomeňme, že naše hrdiny v roce 2007 do této svatyně uváděl svým projevem sám Eddie Vedder.
Pearl Jam
grafika 2 komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 49: NiceLand 26. 2. 2018 přidal Miloš-V
Teprve třetí šlápotu R.E.M. na půdě naší republiky přináší 49. pokračování seriálu.

NiceLand, vlastním jménem Michal Motyčka, je pražský anglicky zpívající písničkář, zcela neskrývaně inspirovaný kytarovkami v čele s ranými Radiohead, Placebo, nebo právě R.E.M. Na českou scénu vtrhl před deseti lety hitovým singlem Come On. Od té doby uplynulo hodně vody, NiceLand hrál s rytmickou sekcí, se čtyřčlennou kapelou i sólově (jak ho ostatně můžeme v současnosti vídat nejvíce), nasázel pár dalších větších či menších hitů, a přestože se do mainstreamu nikdy naplno nedostal, na klubové scéně má velké jméno.

Své koncerty často končí přídavkovým coverem známého singlu z alba Out Of Time, Losing My Religion. Tento cover také naleznete pod přiloženým odkazem.
NiceLand
Viz dále: www.youtube.com/watch?v=53kc... grafika 5 komentářů
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 48: Nenápadné „upovky“ 20. 1. 2018 přidal zelvak
Album Up po jeho vydání ztrhali někteří kritici a svými úsečnými vyjádřeními i samotní R.E.M. O to více překvapí, jaký ohlas mají dvě písně na něm obsažené, které vůbec nebyly singlové.

Experimentální hudební příběh Hope zachytil vír internetového věku. V roce 2005 jej na závěr své kolekce předělávek vsadila písničkářka Gabi Limová (na obrázku zmíněná deska, která dostala název „Loneliness Keeps Company“), na stránkách Youtube najdeme dnes například verzi od pana Roberta Muhlbocka (přezdívkou „Owenshire“).

Koncertní stálice Walk Unafraid zase okouzlila zpívající sestry ze Švédska, které působí pod jménem First Aid Kit (za tip děkuji ParanoidAndroidovi). Dívky sice vydávají alba s autorskou tvorbou, avšak svou o poznání klidnější verzí Walk Unafraid přispěli na soubor hudby k americkému filmu „Wild“ (u nás „Divočina“) z roku 2014.
Loneliness Keeps Company
grafika 1 komentář
grafika  Shrnutí koncertů „Help the Hoople“ 20. 1. 2018 přidal zelvak
Jak jsem předesílal před nedlouhou dobou, přátelé Scotta McCaugheyho, který utrpěl mozkovou mrtvici, mu v Portlandu uspořádali dva benefiční koncerty. Scottův stav se natolik zlepšil, že umělec mohl také vystupovat.

Od rozpadu R.E.M. již poněkolikáté se – se spřízněnými hudebními tělesy – na pódiu setkaly „tři čtvrtiny R.E.M.“ – nezúčastnil se Michael Stipe, zato dorazil Bill Berry (na snímku s bubenicí kapely Sleater-Kinney Janet Weissovou). Hrály se i skladby R.E.M. – namátkou The One I Love, Texarkana, You Are the Everything či I Believe.
Bill a Janet
Viz dále: www.brooklynvegan.com/watch-... Zdroj: remhq.com grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 47: The Cranberries 15. 1. 2018 přidal zelvak
Po dvou letech opět smutně.

Irská skupina The Cranberries byla hotovým zjevením devadesátých let. Se svou melodickou hudbou dokázala prohnat rádiovým vysíláním řadu singlů, v naší zemi vzpomeňme na „Dreams“, „Zombie“, „Ode to My Family“ či „Analyse“.

Vlna alternativního rocku, k níž kapela náležela, měla kořeny v hloubi osmdesátých let a výrazně k ní přispěli R.E.M. Obě kapely se sedmkrát potkaly na pódiu – bylo to v rámci Monster Tour (1995), kdy „Brusinky“ předskakovaly.

The Cranberries s mezerou mezi lety 2003 a 2009 fungovali dodnes. V tuto chvíli zbývají muzikanti – bratři Hoganovi a Fergal Lawler. Zpěvačka a nejvýraznější tvář kapely Dolores O’Riordanová, která trpěla duševní nemocí, byla před několika hodinami prohlášena za zesnulou. Odešla v šestačtyřiceti letech.
Dolores O’Riordanová
grafika 1 komentář
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 46: Bush 9. 1. 2018 přidal Miloš-V
Želvák při startu tohoto pěkného seriálu psal, že by se nebránil příspěvkům ostatních fanoušků, tak si tedy po 45 dílech a bezmála 2 letech dovolím též přiložit polínko do ohně :-))

Zatímco britský domácí trh v devadesátých letech ovládal britpop, jednou z mála devadesátkových britských kapel, která přiměřeně uspěla i ve Spojených státech Amerických, jsou postgrungeři Bush.

Kapela vedená zpěvákem a skladatelem Gavinem Rossdalem si renomé vybudovala hned první deskou Sixteen Stone z roku 1992, obsahující mimo jiné obrovský hit Glycerine, dodnes často hraný v rádiích. K dalším známým písničkám Bush se řadí například Swallowed, Comedown nebo Machinehead, skladby povětšinou ze zmíněné první desky.

Po úspěchu po dobu devadesátých letech, během kterých nasázeli další 3 vcelku úspěšné desky (byť do značné míry ve stínu legendárního debutu), přišel začátkem nového tisíciletí ústup ze slávy a v roce 2002 ukončení činnosti, což v té době bylo pro kapely tohoto žánru celkem příznačné (vzpomeňme například Creed).

Stejně tak příznačná pak byla vlna reunionů těchto kapel o zhruba 10 let později, kde došlo (s novým kytaristou a baskytaristou a původním bubeníkem a samozřejmě předákem a autorem Rossdalem). Od té doby se vezou na vlně nostalgie, vydali další 3 desky, pilně koncertují, časy světové mainstreamové úspěšnosti však pochopitelně patří minulosti.

No a proč o téhle formaci píšu na těchto stránkách v této rubrice? Velké množství koncertních setlistů (dle databáze Setlist.fm k dnešku 114) včetně mediálně známého vystoupení na remaku festivalu Woodstock 1999 obsahuje píseň The One I Love, dílo, Berryho, Bucka, Millse s Stipea. Jde o skladbu, která kapelu Bush provází po většinu její existence, v závěrečné čtvrtině koncertu ji Bush hráli už v dobách největší slávy, stejně jako po reunionu. V současné době nechybí snad na žádném z koncertů. Na kompilaci největších hitů, obsahující živé CD, je verze Bush též vydána. Jak to dávnému hitu R.E.M. sluší v podání Bush můžete posoudit na přiloženém odkazu.
Bush
Viz dále: www.youtube.com/watch?v=v8Xf... grafika 1 komentář
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 45: Echobelly 7. 1. 2018 přidal zelvak
Britská rocková skupina Echobelly nepatří mezi mediálně skloňované superhvězdy. V čele s originální zpěvačkou Sonyou Madan, která se narodila v Indii, získala formace slova uznání od umělců jako Madonna či Morrissey. Echobelly začínali v první polovině 90. let minulého století, vypustili již šest alb a s jednou přestávkou v kariéře jsou spolu do dnešních dnů.

Hodnými zařazení do cyklu „Šlápot“ je činí skutečnost, že předskakovali R.E.M. na Monster Tour. Přestože příliš těchto koncertů neměli, zúčastnili se jednoho pro nás stěžejního – dvakrát odkládaného vystoupení R.E.M. v Praze v srpnu 1995.
Sonya Madan z Echobelly
grafika Žádné komentáře
grafika  Jak bylo na Canape Festu 2017 7. 1. 2018 přidal zelvak
V dějišti tradičních Remfestů, pražském Canape Cafe & Baru, uspořádala dne 9. 12. 2017 koncert skupina FalaFel zdejšího fanouška Miloše Vaníčka, jemuž tímto tuze děkuji za pozvání. Mezi předskokany se skvěl též „remtýmácký“ fanda a přispěvatel Petr Bláha.

Komponovaný večer zahájil právě Petr – hrál jednoduché, ale působivé skladby svého objevu, skupiny The Magnetic Fields. K dobru dal také I’m Not Over You od R.E.M.

Poté opanovala hudební prostor písničkářka Bára Klímová s klávesami. Kromě vlastních, křehce sladkobolných skladeb zařadila i předělávky svých oblíbenců (Keane, Hapka a Horáček, Karel Kryl).

Hvězdy večera, FalaFel z Poděbrad, již hrály „elektricky s bicíma“ (což v prostředí kavárny působilo vesele bizarně) – jednalo se o svižný rock s dámou za mikrofonem (Miloš drtil kytaru). Seznam písní jsem ukořistil a zde vyvěsil, můžete pohledět.

V závěru se (napříč přítomnými hudebními tělesy) přidávalo – mimo jiné zazněla Imitation of Life, hezky zazpívaná i vyhraná, o něco hůře již v druhé půlce secvičená.

Večer pokračoval již beze mě – nádavky v podobě „Černých andělů“ od Lucie, „Chci zas v tobě spát“ Oskara Petra či „Frankie Dlouhána“ bych beztak bez litrů alkoholu v těle nedocenil. V nejlepším se má přestat, jak praví moudří.

Závěrem bych chtěl poděkovat za hezký večer. Předskokanům, hlavně slečně Báře, bych chtěl popřát, ať se za sebe tolik nestydí (je dobré se za mikrofonem představit, na druhou stranu osobně klidně můžu postrádat hlučné „do prdele!“, když se něco v přednesu nezdaří…). Velice poučné bylo i to, jak mohou návykové látky pozměnit hudební výkony i vnímání okolí (jeden z baskytaristů FalaFelu), a skutečnost, že můj zhýčkaný vkus nedokáže omluvit hlasité komentování na trika vystupujících ze strany „štamgastů“ od výčepu (bez ohledu na to, zda jsou zde pracovně nebo zda jsou v příbuzenském vztahu k majitelům), pročež bych se příště nezlobil za volbu jiného podniku.
Skleznam FalaFelů
Viz dále: remtym.cz/index.php?se=fot&a... Zdroj: Vlastní oči a uši grafika 7 komentářů
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 44: Fischerspooner 6. 1. 2018 přidal zelvak
„Electroclashové duo“ a tzv. „skupinu performerů“ – tak definuje anglická Wikipedie newyorské uskupení Fischerspooner, jehož název je složeninou příjmení ústředních postav – Warrena Fischera (vzdělaného v klasické hudbě) a Caseyho Spoonera, rodáka z amerických Athens (výstředního hudebníka a herce). Spooner je homosexuálně orientovaný, což se odráží například i ve videích skupiny; jeho první románek byl prý s Michaelem Stipem ještě na univerzitě v Georgii. Casey se též s Michaelem potkal na živém vystoupení v březnu 2006.

Fischerspooner jsou zajímaví i tím, že jejich vystoupení na pódiu se účastní někdy až ke dvacítce lidí – nechybějí tanečníci či herci. Mají za sebou tři dlouhohrající desky – čtvrtá, „SIR“, má vyjít přibližně za měsíc, jedním ze dvou producentů je Michael Stipe.
Fischerspooner a Michael
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 43: Dave Matthews Band 6. 1. 2018 přidal zelvak
Skupina Dave Matthews Band, na jejíž tvorbu měli R.E.M. čitelný vliv, se dala dohromady v americké Virginii v roce 1991 a je tu s námi dodnes. Vedená Davem Matthewsem (rodákem z Jihoafrické republiky) uvedeným v názvu, vydala již téměř desítku alb a dosáhla s nimi mnohamilionových prodejů.

Kapela zkracovaná někdy na „DMB“ proslula dlouhými improvizacemi a tím, že na koncertech se snaží hrát známé písně pokaždé jinak. Perličkou je přítomnost saxofonisty a trumpetisty ve stálé sestavě.

S R.E.M. se živě potkali na benefiční akci roku 2001. Obě hudební tělesa se také zapojila do série koncertů „Vote for Change“ v roce 2004.

(Autorem fotografie Aaron Farrington.)
Dave Matthews a placák
grafika Žádné komentáře
grafika  Ohlédnutí za reedicí Automatic for the People 5. 1. 2018 přidal zelvak
V listopadu loňského roku spatřilo světlo světa znovuvydání úspěšné desky R.E.M. Automatic for the People. Událost včetně obsahu nosičů v předstihu mistrně popsal Petr Bláha.

Události spojené s propagací staronového produktu jsou nejen z kategorie těch klasických – tím myslím upoutávky, tiskové zprávy a rozhovory. Na Remhq se objevila zvláštní zmínka o další nově vydané skladbě Mike’s Pop Song, v souvislosti s oděvními suvenýry navázal Michael Stipe spolupráci s módním návrhářem Paulem Smithem, rozbalování čtyřdiskové verze se věnovali a natočit se u toho nechali Michael a Mike spolu s fotografem a grafikem Antonem Corbijnem. Za pozoruhodný považuji rozbor skladby Try Not to Breathe, který na stránkách Song Exploder (odkaz níže) takřka stopu po stopě provedli Michael a Mike.
Song Exploder
Viz dále: songexploder.net/rem Zdroj: remhq.com grafika 2 komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 42: Moby 2. 1. 2018 přidal zelvak
Pravým jménem Richard Melville Hall, světu známý jako Moby (přezdívka pochází ze známé knihy, již napsal Herman Melville – jeho údajný praprapraprastrýc). Americký hudebník, fotograf a neúnavný aktivista.

Byl jedním z průkopníků elektronické a ambientní hudby v počátcích devadesátých let 20. století, čas od času také překvapil neurvalou elektrickou kytarou. Velkým počinem bylo album „Play“ z roku 1999, které z umělce vytvořilo na jistou dobu krále inteligentní elektronické hudby, vyhlášeného uživatele tzv. samplů – a také továrnu na vděčný hudební podkres reklam.

Na úsvitu tohoto století byli tak v hledáčku novinářů jak Moby, tak R.E.M. Přestože (a to Moby spolupracoval s celou řadou hudebních celebrit) přímá kreativní spolupráce interpretů nikdy neproběhla, několikrát se potkali – například dvakrát v New Yorku na osvětové a benefiční akci, v roce 2009 též společně podpořili Baracka Obamu při uvedení do prezidentského úřadu. Lidé si také mohli Mobyho klidně plést s Michaelem Stipem, vždyť oba měli tou dobou stejně upravenou kštici…
Moby, Bono, Michael Stipe
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 41: The Feelies 2. 1. 2018 přidal zelvak
Zajímavou „výměnnou službu“ si s R.E.M. poskytla americká indierocková skupina The Feelies. Ta sice nikdy nedosáhla na vyšší mety z hlediska popularity, její první desku z roku 1980 ale R.E.M. uvádějí jako velký hudební vzor. Hudebními inspirátory pro tuto formaci byli zejména The Velvet Underground. Feelies v roce 1986 vydávají druhé album „The Good Earth“, na jehož produkci se podílí Peter Buck; v témže roce jedou jako předskokani s R.E.M. turné.

Americká skupina původem z Haledonu v New Yersey se rozpadla v roce 1992 po šestnácti letech působení, před necelými deseti lety do toho ale opět „praštili“ a fungují dodnes.
The Feelies
grafika Žádné komentáře
grafika  Scott McCaughey vážně nemocný 1. 1. 2018 přidal zelvak
Dlouholetý spolupracovník R.E.M. a dobrý přítel Petera Bucka Scott McCaughey utrpěl šestnáctého listopadu loňského roku, při koncertní šňůře s Alejandrem Escovedem, těžkou mozkovou příhodu.

Hudebník dostal okamžitou léčebnou péči a nyní se již zotavuje doma v oregonském Portlandu. Zvládá prý již hrát na hudební nástroj, ale zpěv mu stále činí problémy, stejně jako mluvení a neomezený pohyb.

Scottovi přátelé se mu rozhodli pomoci a sehnat prostředky na léčbu. Pátého a šestého ledna 2018 organizují v Portlandu pod názvem „Help the Hoople“ dva benefiční koncerty (k dnešnímu dni již vyprodané). R.E.M. se rozhodli pro dobrou věc vydražit několik pamětních předmětů – nejvýraznějším kouskem je podepsaný Rickenbacker Petera Bucka (jedna z pěti kopií jeho srdcové kytary) – instrument jedinečný tím, že byl použit jak při koncertu R.E.M., tak při studiovém nahrávání.
Rickenbacker s podpisy
Viz dále: www.helpthehoople.org/ grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 40: The Police 1. 1. 2018 přidal zelvak
Druhý letošní příspěvek našeho cyklu vezmeme opět poněkud obráceně.

Kapela The Police, jedna z prvních vlaštovek takzvané „nové vlny“ v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, „dobývala“ začátkem oněch „osmdesátek“ Ameriku. Skladby The Police nejednou přerostly ve velké hity hrané dodnes; frontman Sting je v hudbě pojmem. Kapela ukončila činnost v roce 1986, ale uspořádala ještě „reunion“ koncertní šňůru 2007–2008.

Gramofirma I.R.S. Records přemluvila R.E.M. (tehdy ještě prakticky neznámé), aby The Police na několika vystoupeních zastali v srpnu 1983 roli předskokana. Našim oblíbencům se před více než desetitisícový dav fanoušků jiné kapely nechtělo a věděli proč; svého rozhodnutí někteří členové R.E.M. litovali, protože zažili hlavně pískot a zdvižené prostředníčky příznivců The Police.

V nedávném dokumentu ke vzniku hitu Losing My Religion Michael Stipe uvádí, že když pracoval na melodii zpěvu, vzal si jako vzor a milník zároveň slavný trhák The Police „Every Breath You Take“ a jeho chytlavý zpívaný motiv.
The Police na plakátu s R.E.M.
grafika Žádné komentáře
grafika  Šlápoty R.E.M. č. 39: Editors 1. 1. 2018 přidal zelvak
Britské hudební uskupení Editors je na scéně od roku 2002 a má za sebou miliony prodaných desek. Zrovna letos se chystá na evropské turné – podle zkušeností z minulosti se předpokládá, že koncerty budou vyprodané.

Editors ve své tvorbě, mimo jiných, vycházeli z R.E.M., které upřímně obdivovali. Album „The Weight of Your Love“ z roku 2013 je dokonce podle zpěváka skupiny Toma Smithe poctou R.E.M.

Na turné k Accelerate Editors R.E.M. předskakovali. Výsledkem spolupráce je také verze singlu Editors „Munich“ v podání R.E.M., kapela Editors zase předělala „Orange Crush“ – obě díla jsou v současnosti snadno k nalezení na internetu.
Editors
grafika Žádné komentáře
grafikaremtym = ŽelRem v. 4.0 grafikavytvořil Želvák grafikado provozu uvedeno 14. 9. 2008grafikapodporuje IE, Mozilla, Opera grafikaHTML validní grafika