V režii, produkci, aranžmá i šikovných prstech Drabajse, Kveeho a Petra vznikl památného dne 13. 7. 2013 po tříleté odmlce třetí REMFest, kdy si skalní české fanouškovstvo připomnělo, jaký zločin to pánové Buck, Mills a Stipe udělali, že s tím praštili a nechali po sobě ladem tolik skvělé muziky.
Naši hostitelé tradičně překvapili a jako kulisu nám vybrali příjemnou pražskou kavárnu Cukrkandl. Spolu s Liborem, s nímž při příchodech na REMFesty býváme telepaticky propojeni, vstupujeme a nacházíme kapelu. Želvák se celý večer napájí neředěnými zelenými čaji, proto není divu, že vypadá tak, že část účastníků se s ním musí seznamovat znovu. Večer s námi prožívá i Zuzka s Lenkou, ženy to nebezpečné, neboť zažily i minulou akci a mohou tedy porovnávat! Dále večer doplňuje Honza se svým mazlíkem Rickenbackerem z Ameriky, jehož si může několik vyvolených pochovat v náručí a s jehož pomocí je na konci přidáno několik vypalovaček, a také kamarádi muzikantů, jejichž jména jsem poztrácel. Nepočítám misomusy z rozvojových zemí, kteří k nám zabloudili, poněvadž hledali kuřárnu.
Vystupující nám to ukázali z pohodlí pohovky, na rozdíl od minula tedy obloukem spíše v akustickém hávu, pod dohledem golfového Bertise Downse z rohu. Výborné Filipovy plakáty, ležící na stole, nám v útržcích textů pouze naznačily hrané skladby – převahu měly pecky z osmdesátých let, se zjevnou slabostí pro desku Fables of the Reconstruction, což jsem já osobně velmi vítal. Zazněly i některé z úplně prvního sezení – v Cuyahoze se už Kvee „nesral Petrovi do sóla“ (citováno: Petr Bláha, Praha, 2009) a melancholická I'll Take the Rain zase potěšila Želváka, který div že neplakal (do neředěného zeleného čaje). Správný fanoušek se nesmí omezovat na albové písně, a tak jeho srdce rozhodně potěšila Fretless, A Month of Saturdays nebo předělávka Love Is All Around s Petrem coby hlavním hlasem tak, jak si s ní hráli R.E.M.
Uskupení mužů, „stojících či sedících za úspěšnými bočními projekty“, mě opět mile překvapilo. Hrálo jim to skvěle, zdálo se mi, že Filipův hlas je oproti minule čistší a vypracovanější, Kvee fungoval dobře jako mluvčí, skoro frontman kapely, kterýžto jeho vloh jsem si předtím nevšiml, a Petr se odhodlal k dočasnému ovládnutí mikrofonu. Jako blesk z nebe působil v závěru Rickenbacker v rukou Honzy – bude příště angažován? V násilím vynucených přídavcích se trochu množily chyby, ale o to větší byla legrace!
Tvrdě vyvedeni pěstmi pana majitele, pokračovali jsme ve ztenčujícím se počtu ještě do Restaurace Retro, kde jsme poklábosili a prostřídali několik rukou při přepravě Petrova komba.
Takže díky moc za všechno, kluci i spolufanoušci! Snad příště Libor najde v Praze ubytko, já nebudu mít další den pohotovost, secvičíte ještě víc písní a hlavně na to nebudeme muset čekat moc dlouho! ;)
Audio, obrazová a grafická dokumentace již nyní od Drabajse v příslušné sekci a fóru, na video zatím čekáme. |
|
|