Dovolte mi podělit se o zážitky z prvního ročníku REMFestu, který se konal v neděli 29. 8. 2010 v pražském Jet Clubu. Připravili jej pro nás mistři Kvee, Petr, Filous a jako výpomoc Cadmus, večer by však neproběhl tak, jak proběhl, nebýt publika, které se od loňska (2 lidé) zněkolikanásobilo na počet, který mi není zatěžko nazvat davem! Takže – díky klukům, a díky všem!
Bohužel jsem byl přítomen od začátku události jen asi do 20.15, tudíž více z akce nepopíšu a zároveň prosím nějakou dobrou fanouškovskou duši, která by navázala druhým dílem, stejně jako členy kapely a další zúčastněné o doplňování třeba formou komentářů. Fotky z akce už se povalují v příslušné sekci, setlist, debatu a do budoucna snad i odkaz na nějaké to video hledejte v komentářích k těmto novinkám (této a minulé) a jinde ve fandovské sekci (pro neznalé – nutná registrace a přihlášení).
Po bloudění naší matkou měst nacházím se s Michalem alias ParanoidAndroidem a Liborem před šestou hodinou v místním Spirit Baru, než mi volá Petr, že už je čas. Jet Club otevírá skutečně až v šest, přítomna již je nejen loňská sada veteránů Kvee, Filous a Petr, ale pozváním krom mých dvou společníků nepohrdla ani Zuzka a Hondzik, nová hudební výpomoc, zapřísáhlý tabakista (:-))) Martin alias Cadmus, a svou účastí nás ctí i výprava slečen z Přelouče – snad se nespletu, když vyjmenuji Míšu, Marušku, Káťu a Lenku. Procházíme kolem stylového pana barmana do komnat, kde se nachází útulně atmosférické pódium. Brzy doráží dvojice, která obstarává kameru, a nakonec i poslední pamětník loňska – Zuzanka.
Po chvíli ladění, trošku rozpačitého seznamování se a poznávání nastupuje band s I Took Your Name. Jestli jsem byl loni svědkem výstupu pár kamarádů, co zkoušeli zahrát několik písní společně, posunul se dojem z hraní letošního na sebevědomý výstup kapely – ač bubeníka obstarávala elektronika a Filip se musel po chvíli trochu zesílit, po odpadnutí počátečních nejistot jsem si mohl už vychutnávat bezvadně znějící písně R.E.M. Moje nadšení jenom stupňoval výborný výběr písní, kdy naši umělci neváhali protrénovat naší znalost kdejaké schované písně, a tak jsem si užil Diminished, Accelerate, All the Way to Reno, Barrel of the Middle Distance, Box Cars, Yellow River nebo All the Right Friends už jenom díky tomu překvapení (pro mě tím většímu, že jsem neznal Theme from Two Steps Onward). Z levého rohu místnosti se na nás na malbě koukal sám Michael Stipe, kterého spolu s Hollow Many přivezla Zuzka. Případné napjatější chvíle rozptyloval jako vždy Kvee svoji nadsázkou, kluci se (hlavně u So. Central Rain) přestali bát na pódiu trochu řádit, a díky týmu fanynek začali se návštěvníci brzy houfovat před pódiem a vlnit se do rytmu se spadlým transparentem „This is not a [rem] show“, který původně na stěnu připravila kapela, takže když Cadmus v druhé půli koncertu nastupoval se svou akustickou kytarou, dalo se říci, že to bylo do proudu skvělého koncertu, který už jen málo zkazilo selhání techniky (minimálně 2 prasklé struny a hlavně zvučící bedna) a nějaké to zaváhání v rytmu.
Před druhým refrénem poslední skladby – Man on the Moon – zmizela má silueta do stmívající se Prahy. Takže – ještě jednou díky za skvělý večer! Pokud to bude na téhle úrovni i příští rok, rád přijedu na místo činu znova. Pokud se to v meziročí tak posune, jako na tenhle koncert, přijedu rád i do Lucerny! |
|
|