Nejste přihlášen(a).
grafika
grafika Detailní popis koncertu v Praze (leden 2005) přidal zelvak
Majkův nápad How the place was won and where it got us
aneb zpráva z neobyčejného dne

1.00 – tak v tuto nelidskou hodinu mne můžete najít ve svém pokoji, jak temperkami píšu transparenty pro R.E.M. Kromě toho vpravo, který vymyslel Majk, a toho tady dole ještě „it's real, you're here, we're yours“ (zkomolení High Speed Train). Ještě mě napadlo „a man walks away when every muscle says to stay“ pro příležitost Michaelova odchodu z podia, ale myslím, že by to neudělalo dobře. Chystám si batůžek, budík nařizuji na 6.00 a jdu na kutě.

8.00 – v tuto dobu se nalézám v autobuse kdesi mezi Libercem a Prahou.

O hodinu později již vystupuji z metra na stanici Českomoravská a jdu nalevo do ulice. Vytahuji svoji kapesní mapu a asi tři minuty procházím okolní ulice, bez výsledku. Podívám se zpět na metro a spatřím nad ním kravský nápis „Sazka arena“. Tak to jo.

Kolem obchází pár individuí, jak jsem později zjistil, byli to Andy a Ondra. Hledám větší grupu a taky ji nacházím, akorát je mi trošku divné, že ačkoli jsou „tam taky kvůli R.E.M.“, moc toho o nich nevědí. Byli to brigádníci a do budovy se narvali už kolem desáté. Tak trochu jim závidím. Začínám se nudit a dávám se do řeči se sympatickým chlápkem v čepici, jedním z toho páru. Ondra byl již pravý „dav“. S pozadím v podobě pískání porouchaných detektorů kovů u portálu prohodíme pár vět a vtom z druhé strany Areny přichází vysoká, vyhublá a naprosto plešatá postava. Ne, nebyl to Michael, byl to Up, který mne uvítal větou „nie je toto Želvák?“ či něco na ten způsob. „Není tohle Up?“ odpovídám s úsměvem. Up je trochu jiná nátura, než jsem si ho představoval – ladný flegmatik se smyslem pro humor. Začal vykládat o včerejší „before‑party“ a poněkud nervózně sháněl další účastníky. Konečně se dozvídám i o osobě Andyho, načež s Ondrou zmizí a já a Up dáváme řeč. Jsou čtyři stupně Celsia.

Jestli do teď zábava vázla a my museli komentovat sociální pracovníky Areny, příchodem charizmaťáka Majka se všechno mění. Začíná přestavování transparentů – Majk tasí českou vlajku, Andy s Ondrou „So Fast, So Numb“. Hoši si, jakožto útvar organizace Afterparty, obstarali téměř reklamní auto a kotel pozvánek. Jdeme se mrknout na kamiony, jestli neuvidíme R.E.M. (bohužel, spatřen byl akorát Scott McCaughey v metru), a skrze skla do Areny, jestli neuslyšíme zkoušku. Jediným efektem bylo to, že jsem znervóznil předskokany R.E.M. Brainstorm, protože jsem si zahrál na jejich člena a několik desítek metrů šel jakoby s nimi. Koukali na mě divně.

Jak čas postupoval, přibývalo fanoušků a tlačenic. Brzy se kolem nakupila média (byl jsem v televizi, heč!), a my se shodli na písních, které by R.E.M. mohli zahrát. Kromě So Fast, So Numb na Radio Free Europe, The Wake‑Up Bomb, I Wanted to Be Wrong a Electron Blue. Jak se naše přání vyplnila, jest známo. Uprostřed hovoru se dozvídám, že inspirační zdroj těchto stránek, na netu pár let již neexistující, byl Majkovým dílem.

17.00 – vzduchem již nelétají rozhovory o R.E.M., ale zvěsti o tom, kdy budou pouštět, smí‑li se dovnitř s foťáky a kteří šílenci to tam vzadu pořvávají. Setmělo se. Na plac přichází brigádníci, Majk bourá zábrany a rozdává pozvánky na afterparty.

17.55 – brigádníci nás pouští, přibíhá jejich kápo, sprdává je, že jim nikdo nedal pokyn, a my se vracíme o deset metrů. Ztrácím výhodnou třetí pozici. „Jo, blbci, za co vás platim!“ přisazuje si Majk. Čekám čtvrt hodiny, než můžu projít „rentgenem“, a ptám se asi pěti zřízenců, kudy se jde na stání. Arenu obcházím dokola, než se to dozvím. Zapíchnu to v páté řadě. Up se dostal asi do druhé, Majk se ze čtvrté proboural až k němu. Tady bych se chtěl rovnou omluvit slečně přede mnou, že jsem ji v obavách ze ztráty pozice trochu šlapal na paty, všem, kteří díky papírovým nápisům neviděli (s tím, že je super, že to strhli, protože jinak by to přeci nebyli žádní fanoušci :-))) a těm, které jsem zaúkoloval do jejich držení. Ale zpět k příběhu…

19.00 – již jsme vynadívaní na scénu, která obsahuje velkou ceduli ohlašující předskakující Brainstorm, jejich malé bicí a jiné instrumenty, vzadu pod přehozem velké bicí R.E.M., napravo od nich krabici „Athens GA“ s kotlem dinosaurů. Nad tím vším se vznáší nehybné vertikálně pověšené zářivky. Čekání pokračuje.

20.08 – na scénu přichází Michael v prostém roláku a uvádí Brainstorm. Mnoho lidí nestihne ani reagovat, tak rychle Stipe zmizí. Přichází lotyšská skupina a s víceméně pěkným aplausem hraje sedm písniček. Poté se odebírají do zákulisí a scénu na nekonečných 35 minut ovládají ladič Buckových kytar, zkoušeč bicích, osvětlovač (který se dočkal i potlesku) a testovač piana. Jak čas šel, dočkali se nejednoho sprostého jména. Konečně chvíli po 21. hod. „the lights started to fade…“

… společnými silami zdviháme „You are our Sun“ (který vydrží asi 8 sekund) a už sledujeme rozsvícené zářivky, Kena, Scotta (v červené lesklé bundě), Billa a samozřejmě Michaela (v tradičním purpurovém saku a skvělé Zorro image), Petera (v kožené bundě) a Mika (v plážové košili), kterak se ujímají nástrojů a začíná Finest Worksong, který zaujme skvěle vypracovanými hlasy M & M a taky prapodivným nástrojem Scottovým. Jinak je píseň zahrána téměř albově. Publikum se pomalu rozehřívá. V tom zajisté pomůže další Departure, taky hodně věrně zahraná. „Go go go!“ kyne Michael rukama publiku. Stírám z čela pot a s úžasem rozpoznávám další song – The Wake‑Up Bomb. Michael hází do publika texty a svléká sako, k úžasu fanynek vepředu i trochu vyhrnuje tričko. Podle některých zpráv zaznělo „wake‑up Praha“, ale já nic takového neregistroval. Prostřednictvím písně se tradičně „představuje“. Mám strach, že další nápisy umístěné za páskem na hrudníku se mi brzo roztečou. A asi jo, protože začíná Animal, kde si Mike s Michaelem vyměnili hlasy v refrénu, což znělo dokonale. Mike dokonce v závěru dával i „robotické zadní hlasy“. Michael se poprvé odpoutal od střední pozice a prochází se po pódiu. Začíná relativní klid. Michael totiž zdraví arénu a uvádí „novou píseň“ – Boy in the Well, naprosto bravurně pozměněnou. Nástup na refrén se podařilo podtrhnout klávesami a refrén samotný Michael dobře vybičoval zvýšením závěrečného „oooon“. V celé písni se tak ukázal podíl Kena Stringfellowa, který nejenže má na svědomí sólo, ale i koncové „uh uh uh…“. Zazněla tak Mikeova nej píseň z ATS. Vzápětí přichází Electrolite, který Michael uvádí jako „the song, that shows Mike on piano“, ale on shownul i Petera na banjo a v sólu Michaela, který předvedl mexický taneček kolem stojanu s mikrofonem. Jestli jsem do teď tancoval s davem, stávám se od této chvíle při jedné ze svých nejoblíbenějších písní R.E.M. vypjatým individualistou a pohybuji rukama zcela podle sebe (dokonce jsem zpíval druhý hlas, který Mike už nezvládal) a Michael se na mne chvíli dost divně díval. Z Around the Sun poté Michael uvedl svou nej – High Speed Train slovy o minulosti Sazka areny – totiž o bývalé budově ČKD, kde se vyráběly vlakové soupravy, ale jedna půlka publika to nevěděla a druhá Michaelovi nerozuměla, takže nakonec se Michael uskrovnil na konstatování, že píseň reflektuje jeho snové představy, začalo skandování „high speed train“ a píseň začala. S průběhem velice zajímavým – sólo bylo potlačeno, kytary zvýrazněny a bicí neskutečně věrné albovce. Dále klasika – Everybody Hurts, která byla skvěle zazpívána a vyvrcholila přes minutu dlouhým dotleskáváním publika. Další píseň poněkud mátla svým začátkem – až po chvíli bylo jasné, že se nejedná o nic jiného než tvrdší verzi Electron Blue, zajímavou zejména dobře vyhraným „sólem“. V úvodu faktu, že ji v posledních 18 letech hráli jen třikrát, přichází klasická 7 Chinese Brothers, následována jako vždycky bravurní Leaving New York se třemi hlasy Mika, Michaela a Scotta. Závěrečných pár akordů publikum uctivě doprovodilo tleskáním. Megafon na stupínku nezůstal nevyužit – Michael si vytáhl naslouchátka z uší, pozdravil obecenstvo přes megafon a započal Orange Crush, se střídavě proloženými hlasy Mikeovými. Následovala politika – Michael se nám omluvil za politiku v USA, ujistil, že s tím vůbec nesouhlasí, a uvedl jednak Final Straw s Kenem na nějakou fujaru, která působila velice hravě (asi jediná píseň skutečně bez bicích) a I Wanted to Be Wrong, kde se zřejmě Peter netrefil do tóniny a píseň tak zněla depresivně. V refrénu už Michael nezvládal doprovázet a obracel oči v sloup. Naštěstí všechno spravil post‑refrén, kdy Michael nechal Mika zpívat a tancoval po pódiu. Zazněla tak i Peterova nej píseň. Během prvního tohoto sóla v publiku zkolaboval menší chlapec, Michael se sice nevzrušoval, ale na konec show na to upozornil. Snad nevím, jestli mám něco víc říkat k následujícímu klasickému kvartetu Imitation of Life, The One I Love, Walk Unafraid a Losing My Religion, snad jen to, že během nich se Majkovi podařilo na scénu hodit českou vlajku a Michaelovi mu za ni poděkovat.

R.E.M. odcházejí a nechávají se dobré čtyři minuty vytleskávat… a stojí to za to, první přidanou je What's The Frequency, Kenneth? (kdy si Michael opět párkrát odplivl a rozhodil zase pár textů), dále akustičtější Drive, kde Michael pro změnu inicioval mávání rukama. Poté Michael nechává celou arénu zvednout ruce („Ah, that's beautiful…“) a zatleskat nejdříve pro nás samotné, pak pro Brainstorm. Následuje The Great Beyond, poté Michael představuje kapelu (doprovodné hudebníky okecá, R.E.M. splivne slovy: „And this is Mike, this is Peter, my name is Michael, we're R.E.M.“) a uvádí další skladby (buď Up, nebo Majk mu do toho křičel a kazil překvapení… :-)) – nejstarší Permanent Vacation, při které vlezl do publika a s někým se tam tahal o mikrofon, a nejnovější I'm Gonna DJ, kdy zase rapoval a dělal různé šoufky. No a pompéza nakonec – občasné naklánění mikrofonu publika na „yeah yeah yeah“ zpestřilo Man on the Moon a nejen já jsem přes nápis s požadavkem zahrání It's the End of the World as We Know It neviděl, jak Michael udělal na závěr kotrmelec. Stylové rozloučení a nezahrání End of the Worldu, ale ten nápis nebyl zas tak zbytečný. Dá se totiž vykládat dvakrát –tentokrát tak, že po koncertě R.E.M. už může nastat konec světa. No a mohli jsme vidět i Bertise Downse…
grafika Žádné komentáře
grafikaremtym = ŽelRem v. 4.0 grafikavytvořil Želvák grafikado provozu uvedeno 14. 9. 2008grafikapodporuje IE, Mozilla, Opera grafikaHTML validní grafika