Nejste přihlášen(a).
grafika
grafika R.E.M. – Accelerate: Kritické zhodnocení po měsíci poslouchání by Želvák přidal zelvak
Tak a je to tady, přináším něco jako recenzi, recenzi ale o hodně jinou než kvanta těch, které člověk mohl číst v různých časopisech a na hudebních serverech. Jednak se tedy omlouvám, že na rozdíl od nich se hodně rozepisuju, protože když o něčem chci objektivně i subjektivně pojednat a dělám to písemně, holt to sežere nějaká ta písmenka a nějaký ten čas, bez ohledu na to, že stopáž popisované desky je krátká.

Možná vám odstavec výše přijde zaujatý proti recenzentům – to bude asi tím, že je. Ani u Around the Sun, kde jsem se rychle smířil s tím, že ho mnozí prostě vnímají jinak než já a vidí v R.E.M. něco jiného než já, mě tolik nepřekvapilo množství faktických chyb a neznalostí z per recenzentů, které jsem zaznamenal v souvislosti s novou deskou. Buď si redaktoři, kteří o R.E.M. nikdy pořádně neslyšeli (a často to v recenzi sami přiznají) myslí, že když R.E.M. přicházejí s rychlou deskou, stačí ke kvalitnímu zhodnocení znalost diskografie The Offspring a Green Day, nebo se úroveň NEJEN české kritiky propadá na dno (osobně bych dal za pravdu oběma teoriím). To jenom k tomu, že i kdyby R.E.M. vydali mnohokrát horší desku, pořád bych jim fandil víc než pisálkům, jejichž geniální věty jako „dva poslechy Accelerate na firmě a mám jasno“, „po Around the Sun se podle Stipea chtěli R.E.M. rozpadnout“, „R.E.M. zrychlují rychlostí nákupního košíku“ nebo že hlavním kritériem kvality desky je její krátká délka mě dostávají na kolena. Každý má svůj názor, ale když má taky netrpělivost, zbrklost a neznalost, měl by mít taky pokoru.

No nic, teď k té příjemnější části. ;-)) Accelerate je tu, před vydáním jsem měl obrovský strach, že R.E.M. to skoulí s Leem (respektive on s R.E.M.) jako na desce U2 „How to Dismantle an Atomic Bomb (2004)“, což by místo energického kytarového alba přineslo jeden syntetikou smrdící rychlý hit, jeden odporně propočítaný slaďák, několik písní, u kterých z každého tónu slyšíme snahu podobat se tomu, co už tu bylo a nejvíc zabralo, a několik skutečně výtečných písní, které by se ovšem nejlépe hodily na najednou proklínanou předchozí tvorbu. (A což by také znamenalo, že bych pro lístek na srpnové R.E.M. v Edenu asi hledal vhodného kupce…)

Nic z toho – R.E.M. splnili, co slíbili – přenesli to živé z koncertního pódia do studia, chytli to pod krkem a naprali na album, a nebýt toho, že si ještě s Jacknifem potom sedli a přivařili k albu dvě poměrně těžce koncepční písně, by se to na něm skutečně mrskalo ještě teď. Má to své velké klady i své velké zápory – a i přesto, že na rozdíl od Around the Sun opakovaný poslech desky nemění nijak moc moje názory – podle mě NENÍ dost dobře možné tohle všechno pochopit během jednoho, dvou poslechů. Proto mě tak rozesmívají reakce vyznívající ve smyslu, že R.E.M. praštili s minulostí, našli v sobě něco neuvěřitelného, našli tu pravou cestu – ne, R.E.M. si jenom vytyčili odvážný cíl, za kterým si šli – a to dle mého uměli vždycky, jenom s tímhle počkali do doby, až to vyzní skutečně hodně silně. (Tím myslím, že kdyby Accelerate vyšlo po New Advetures in Hi‑Fi, rozhodně by tolik nezajiskřilo, co myslíte vy?) Chci tím říct, že to, co R.E.M. teď vyslali do světa v podobě Accelerate, mohli vydat kdykoli od roku 1999, jenom se tenkrát ubírali jinou cestou (a cesta to dle mého byla zajímavá), a měli to v sobě celou dobu – a kdo byl v lednu 2005 v Sazce, ví dobře, že nejen ze závěrečné I'm Gonna DJ a Permanent Vacation čišely tuny upřímného elánu a energie.

To píšu hlavně proto, že z různých reakcí lze vyčíst, že R.E.M. jsou teď nějací světci, vedení bohem, a každá další deska bude snůškou geniálních mladých indie skladeb dokonalé skupiny pod heslem „už nikdy tragédie typu Around the Sun!!!“. Já se bojím, že nebude – nejen proto, že současnou formu R.E.M. považuju za docela klasickou a normální (akorát maj asi lepší náladu, když se zlepšily prodeje a kritiky, a radost z dobrého nápadu taky určitě přidá), ale taky proto, že mnohé z písní na Accelerate rozhodně nevznikaly pár hodin před Live Rehearsals. (Třeba o I'm Gonna DJ slýcháváme už od roku 2003, že? ;-) ) A navíc na tuhle řadovku jsme čekali zase rekordní dobu – na 35 minut muziky… Zkrátka myslím, že nějaké vydávání podobných a hlavně stejně úspěšných desek tak nějak nebude jako na běžícím pásu, jak mnozí doufají a jiní nadhazují. Tak trošku bych řekl, že R.E.M. zrychlili a utekli sami před sebou a možná ne záměrně i před touhle realitou. A co je stěžejní – necítím a ani rozumově nevnímám žádné tlusté a drsné dělítko mezi Around the Sun (dál ATS) a Accelerate– jiné než aranže a kosmetika. Samozřejmě, pár písní, co je na jednom, by nemohlo být na druhém, a pouhý jeden až dva poslechy tam to dělítko rozhodně udělají, ale o tom už jsem pojednal… Jeden malý argument, proč bych tato dvě alba neodděloval: Tohle jsem vytáhl z análů ŽelRemu (z roku 2003):

„R.E.M. z pochopitelných turneových důvodů odložili vydání nového alba, které by mělo být opravdovější a krystaličtější (Stipe, kdo jiný). Hotovy jsou skladby Weatherman, I'm Gonna DJ, Make It All OK a stará dobrá protiválečná The Final Straw, která byla kdysi před půlrokem celá k poslechu. Nověji Bertis (náš starý dobrý zpravodaj) mluví o demíčkách Magnetic North, I Wanted to Be Wrong, Around the Sun, Mike's acbgd a Wanderlust. 6. 3. k nim přibývá Electron Blue a Aftermath. Tak jo. Úplně nově se na Musicserveru hovoří o: On the Fly, The Outsiders, Leaving New York, Wanderlust, Electron Blue, Aftermath, Magnetic North, Make It All OK, Weatherman a I''m Gonna DJ.“ (Já před více než pěti lety)

Takže zpátky – R.E.M. si hrají a zase upřímně a zase jim to vychází, odvážnému štěstí přeje a já desku Accelerate označuji za nejlepší projekt R.E.M. Nikoli desku, těch bylo docela dost už dle mého mínění lepších. V průměrně skoro padesáti letech si dali nelehké předsevzetí a splnili ho – a já jim tleskám a zůstávám jejich fanouškem. Pojďme se na album podívat blíž.

Obal – netřeba moc řešit– silueta města hezká, font super, zase originální, design zajímavý, pěkně voní (:-D), ekologický obal (nechápu – proč by někdo vyhazoval obal drahýho originálního nosiče [nedejbože i s nosičem]? No, třeba to je recyklovaný papír… ;)) ), texty zase buď jen velkým, nebo malým, akorát těmi citáty u písní si mě moc nezískali, myšlenka má podle mě přijít v textu a v muzice, ne mimo…

Stopáž mě nedojímá, akorát to musím pouštět hodně často odznova – narozdíl od asi 99 % procent lidí si myslím, že o ničem nesvědčí – New Adventures měly 70 minut a taky to nebyla žádná dechovka.

Start a konec – obojí nezvyk a rozpaky. Living Well Is the Best Revenge (dál LWITBR) je podle mě na začátek alba moc málo vyčuhující, i když to je možná prostě jenom o zvyku a navíc na druhou stranu do alba pěkně uvede. Zato I'm Gonna DJ (dál DJ) je dost divná tečka, co na tom, že je to napůl parodie, ale ten uťatý konec – skoro každá jiná z alba by to zakončila lépe, tady člověk vlastně neví, co poslouchal, žádné příjemné rozležení desky v hlavě. Krásná by byla na poslední pozici Man‑Sized Wreath (dál M‑SW) – Mikeovo dozpívávání jako bonbónek na závěr, ale kdo by chtěl na takovou bombu čekat až na konec desky, že? :-D

Singly NE na první pozici na albu – dobře, je to formalitka, ale líbí se mi to. ;-)

Titulní píseň – mi jako na ATS nevadí, není to singl a není to na první pozici, navíc je to i výstižné – žádná okatost z toho nekouká.

Deska jako celek? Nesourodá. Pár písniček je regulérně vyřezaných čistě spontánně – DJ, LWITBR, M‑SW, Horse to Water (dál HTW), snad i Supernatural Superserious (dál – bez narážek na fašismus! – SS) – u těchhle uznávám, že na ATS by asi přijít nemohly. Zato u ostatních to tak jednoduché není – Mr. Richards, Accelerate, Until the Day Is Done (dále UTDID), Houston – jsou to jen drobnosti, které je dělí od potenciálních pasažérů na ATS – stejně jako třeba Outsiders, Electron Blue, Wanderlust nebo The Ascent of Man jako cestující na korábu jménem Accelerate. Sing for the Submarine (dál SFTS) a Hollow Man jsou úplně mimo, je na nich cítit, že byly dělány nově, mimo pódium, a hodně promyšleně. Celkově – a to se upřímně dalo čekat – je deska velmi slabá v baladách. Ani ty, které jsou „úředně“ jako balady na desce vedeny, mi nezní nijak přesvědčivě, obzvlášť po minulé desce.

Hudebně? Peter jede i v těch volnějších kouscích jako fretka (Mike mu se svojí baskou statečně sekunduje, to mu upřít nemůžeme) – co se týče slok a refrénů, ale – kde jsou sóla, mistře Bucku, nějaká zpestření, odvázání, zvolnění, aby se mohlo o to lépe zrychlit, mezihry? R.E.M. tak zrychlili, že si s sebou bohužel nestihli zabalit spoustu toho, co jsem na nich měl rád. Mnohdy to nevadí – SS, M‑SW a DJ jsou natolik svébytné kousky, že si je člověk zamiluje i tak, ale u HTW a LWITBR je to jasná a nemalá daň za koncepci desky. Co je člověku platné, že celá čtveřice během takového songu nevydechne, když jsou v něm tři neustále se opakující momenty a jedna pointa na závěr, která přijde ale dřív, než jste si začali uvědomovat, že píseň vůbec začala?! Co se týče riffů, jsem na jednu stranu rád, že R.E.M. zase hrají něco nového – že se nepřimkli k rozestřeným kytarám typu Monster ani zvonivým obratům typu Document, ale hrají něco mezi, na druhou stranu kytarové vyhrávky spíše podkreslují a „jsou, aby byly“, než aby člověka dostaly do kolen a musel si je pobrukovat. Inu, není každého dne posvícení…

Zpěv a texty: Michael se hlasově pohybuje poměrně rovnoměrně ve dvou rovinách, které jsem naznačil v předminulém odstavci, zní to hodně dobře, bohužel ale někdy až moc podobně tomu, co už tady bylo. (Nejen) Mikeho zadní vokály jsou fajn, i když někdy by to bez nich šlo úplně stejně (v čemž se opět neshodnu s masovou kritikou, ach já prokletý bard…). Texty jsou až na Hollow Mana a SFTS hodně spontánní, líbí se mi to, je to osvěžující a fajn.

A než vám něco napíšu ke každé písničce, je libo závěr?

R.E.M. mě svou novou deskou ani nijak výrazně nepotěšili, ani moc nezklamali. Potěšili mě tím, že ji vůbec vydali, zklamali mě tím, že spoustu věcí, pro které jsou mi R.E.M. tak blízcí a beru je jako jednu z nej skupin všech dob, na desce opomněli, odflákli nebo úspěšně potlačili. V mé osobní diskografii půjde v pořadí dle kvality řekl bych někam nedaleko za půlku. Moc se těším na pražský koncert a pro příští desku R.E.M. bych si skutečně přál dotáhnout k úspěšnému konci tu svou pomyslnou petici, jíž jsem naznačil na Upově www.rem.sk – nechat R.E.M. natočit poslední desku ze současné smlouvy s Warnery poprvé v jejich kariéře BEZ PRODUCENTA. Jestli na to nebudou mít po Accelerate, tak už nikdy.


Living Well Is the Best Revenge

Chvíli mi musela lézt do uší. Dobrý námět a text, plus Mikeova baska. Michaelův zpěv mi ale přijde trošku až moc přitažený, stejně jako nepropustnost stěny tvořené šumem Peterovy kytary. Je to funkční song R.E.M. na svém místě, spontánní a dravý, ale účel posvětil prostředky a ty znamenají úbytek nápaditosti. Tohle pro mě nikdy nebude nijak extra zajímavý song, prostě „jedna z těch rychlých“, kterou bych řekl by R.E.M. v době Documentu zařadili někam na konec LP nebo dokonce na B‑stranu.

Podobné: Just a Touch, These Days, The Wake'Up Bomb, Revolution, Auctioneer (Another Engine)
Hodnocení: 7/10

Man‑Sized Wreath

Tohle je, dámy a pánové, bomba. Kdyby mě nedejbože omrzely výbuchy Peterovy kytary a trefný, jako jehla bodavý přínos Michaela a jeho hopsavého hlasu, těžko mě přestanou bavit překrývané hlasy v refrénu, bomba bicí a super konec v podobě Mikeova „soooooooooooooooooommmmmmmmmmeeeeee!“ Ovoce tohohle nápadu, výkvět desky. Kdo to o R.E.M. říkal, že stárnou? A kdo chtěl dát tohle na béčko? :-D :-D

Podobné: Departure, Begin the Begin
Hodnocení: 10/10

Supernatural Superserious

Jako první singl jsem ji hodně kriticky zkoumal a podezříval z vypočítanosti – nebylo ale proč! SS pokračuje v tradici „prvních singlů pro puberťáky“ – velmi úspěšně – zdařilým textem, nenucenými riffy a super rozložením melodií. Na heslo „chcete znít bezprostředně – tak bezprostřední buďte“ R.E.M. slyší velmi dobře a tahle písnička šlape jako hodinky – a to nemám pocit, že by ji autoři příliš dlouho seřizovali.

Podobné: Bad Day
Hodnocení: 9/10

Hollow Man

Tuhle písničku teda podezřívat nepřestanu, i když je příjemná a zajímavá – spíše pomalá než rychlá, rychlost ji dodává ten umělý kontrast sloky s refrénem. Zatímco klavír a klidný Michaelův hlas přes sloku mně osobně dokládá, že R.E.M. jsou paličatí a nenechají si jen tak vsugerovat, že ATS a Reveal byly špatné desky, a budou je takhle nenápadně obhajovat, kytarová linka, přechod na refrén a prostá kytara s baskou v refrénu (plus naivní, ale nikoli bezpůvabný text) vás nemusí dlouho přesvědčovat, že tohle není singlová rychlokvaška. Možná to je ale paradoxně trošku škoda, protože když už se R.E.M. piplali se soundem pro rádio, mohl být ten refrén trošku dojemnější a kytary trošku vynalézavější. Se zbytkem alba to totiž kontrastuje tak i tak. Takhle mi tam něco chybí a mám strach, že se to ohraje nejrychleji z alba. Kéž by se to aspoň ohrálo nepřetržitým hraním v rádiu, skupina by si to zasloužila. ;-)

Podobné: Make It All OK, Fascinating, Sitting Still, Camera
Hodnocení: 8/10

Houston

Stručně – zvuk zajímavý, Michaelův hlas oproti zvyku nevzrušivý a nevýrazný, mandolína není po letech k zahození (když není v prvním singlu, což by přeci jen o něčem svědčilo, že, Jacknife? ;-) ), text relativně originální, délkou nezávadné. Ale smůla – už to tu celé – hlavně melodie a trochu i text a celková atmosféra – jednou bylo, není to tak dávno – jmenovalo se to Final Straw. A ani ten originál nepatřil na svém albu k mým favoritům, ale aspoň byl PRVNÍ.

Podobné: Final Straw, Drive, Monty Got a Raw Deal, I Wanted to Be Wrong, Swan Swan H
Hodnocení: 3/10

Accelerate

Nejvýstižnější zástupce alba. Plynulý přechod od ATS k Accelerate a vlastně takové filozofické vysvětlení celé této desky. („Accelerate to make it slow.„) Živý text, spolehlivá kytara, energický refrén. Nic, co by z toho udělalo výraznou singlovku, památný experiment ani kultovní stadiónový hit – ale poctiví R.E.M. bez zápachu umělé hmoty. Bravo! (+ bod dolů za podobnost s Walk Unafraid)

Podobné: High Speed Train, Walk Unafraid, The Apologist, Leave
Hodnocení: 8/10

Until the Day Is Done

Slaďák? Fajn, papírově – pěkné obraty, vypiplaný text, hezky vyzpíváno. Ale kam dal Michael svou vášeň? Písni nelze vytknout, že by to byla pomalá věc na zakázku, „aby tam něco pomalýho bylo“, je to nenásilné a takové přirozené, ale prostě až moc. Michael na mě působí, že chce uspat děti, a tak jim místo pohádky čte fotbalové výsledky takovým hlasem a melodií, aby to připomínalo vyprávění. Hezká věc, ale rozhodně ne něco do vitrínky s nejhezčími baladami od R.E.M.…

Podobné: I Wanted to Be Wrong, New Test Leper, Final Straw, Try Not to Breathe, Sweetness Follows
Hodnocení: 7/10

Mr. Richards

Opět zajímavá věc, která spojuje takovou řekněme dospělou, vyzrálou pohodu s nevázaností mládí. Riff zvěstuje příchod dalšího Finest Worksong, ale rozjede se spíš něco jako Ascent of Man. Hrátky s bicími jsou fajn, trošku celou věc rozvlní obzvláště v momentech, kdy je to přeci jen už trošku – na poměry Accelerate – uspávací. R.E.M. se baví a já s nimi, a nemusí to být zrovna přelomový song.

Podobné: The Ascent of Man, Hope, Exhuming McCarthy
Hodnocení: 8/10

Sing for the Submarine

Platí totéž co Houston, pěkná práce (hlavně Peterova kytara v refrénu a úžasně atmosférický hlas Michaela v konečné gradaci, z něhož běhá mráz po zádech), ale tohle už skupina prosím vydala, jmenovalo se to Disappear a byla to bomba. Ale já nerad vidím jednu rachejtli vybuchovat dvakrát, je to nuda. Oproti Houston dva body navíc za refrén, jeden dolů za odkazy na minulé písně R.E.M. ve slokách (dost pod úroveň textaře velikosti Stipea).

Podobné: Disappear, Fretless, High Speed Train, Electron Blue, The Worst Joke Ever
Hodnocení: 4/10

Horse to Water

Platí prakticky totéž co pro úvodní skladbu – co se týče ryzosti, má to zase 24 karátů, kytara, hlasy, text – všechno šlape, ale chybí mi nějaký ten nápad, něco, co mi píseň přiblíží i mimo koncert (kde určitě zafunguje, o tom nemám pochyb :-) ) a zaujme mě, abych si vůbec všiml, že začala, a nedivil se po poslechu desky: „Ona už byla?“ Musí‑li to být, ať je, ale tvrdých písní už měli R.E.M. mnoho a lepších a proto, že Peter už má šedivé vlasy, téhle rozhodně nadržovat nebudu. :-D

Podobné: It's the End of the World as We Know It (And I Feel Fine), Little America, Circus Envy
Hodnocení: 7/10

I'm Gonna DJ

Tohle je prostě m*da a já nejsem takový škarohlíd, aby mi vadilo, že je to vlastně jedna velká ironie a šaškárna – DJ má sílu, nápad, originalitu a kdyby zbytek alba ne, tohle mě ze zadku zvedne tutově. Navíc nové aranže vyšperkovaly, co se ještě vyšperkovat dalo. A to jsem si bláhově po koncertu v Praze myslel, že se to ohraje… tche…

Podobné: Permanent Vacation, zrnitější tvorba Iggyho Popa
Hodnocení: 9/10
grafika Žádné komentáře
grafikaremtym = ŽelRem v. 4.0 grafikavytvořil Želvák grafikado provozu uvedeno 14. 9. 2008grafikapodporuje IE, Mozilla, Opera grafikaHTML validní grafika